Paní Larysa s dcerami (25 a 26) bydlely v historickém městě Luck v západní části Ukrajiny. Jenže do jejich životů promluvila válka, a tak musely utéct. „Nechceme zůstat Čechům na krku. Chci se naučit česky, abych mohla legalizovat svůj vysokoškolský diplom. Chci pracovat a vydělávat peníze,“ řekla v rozhovoru s iDNES.cz Larysa prostřednictvím ukrajinské tlumočnice Niny.
Zatímco v Lucku pracovala jako rodinná doktorka (u nás obdoba obvodních lékařů, pozn. red.), v Česku má se sháněním práce prozatím problémy. Stejně jsou na tom i její dvě dcery. S jednou z nich navštěvuje kurzy češtiny v benešovském Centru na podporu integrace cizinců (CPIC), druhou stejná výuka teprve čeká.
„Obě se snaží najít si taky práci, ale bez češtiny to není lehké,“ říká Larysa, která by ráda pracovala ve zdravotnictví i v nové zemi.
Nina Fesenko žije v Česku tři roky, předtím vypomáhala v domácnostech. Do země přišli s manželem za synem, který zde pracuje jako inženýr. Konkrétnější být ale nechtěla. „Nemám peníze, abych je odeslala na podporu Ukrajiny. Manžel se synem posílají peníze z výplaty a já nemůžu,“ popisuje nezaměstnaná Nina.
Školáci z Ukrajiny zažívají těžké období, mnozí mají emoční problémy |
I proto se snaží angažovat během uprchlické krize a pomáhat krajanům.„Cítím potřebu jim pomáhat,“ říká a popisuje, že u sebe s mužem ubytovávají uprchlíky. Tím ale její angažovanost nekončí. „Chodím s nimi k praktickému lékaři, protože oni vůbec neumí česky. Jezdím s nimi i do Prahy k odborným doktorům,“ vysvětluje. Kromě toho je k ruce české učitelce v benešovské pobočce CPIC coby rodilá mluvčí.
„Snaží se češtinu dostat do hlavy. Snaží se ji pochopit a mají dobrou náladu,“ hodnotí lámanou češtinou Nina Fesenko své krajany.
Učí se základní fráze, „ř“ jim dělá problém
To už se u dveří učebny shromažďuje deset Ukrajinek a jeden Ukrajinec. Někteří jsou věkově nastejno, jiní jsou tam se svými maminkami. Lektorka Ivana Syslová nejprve udělá docházku. Obchází jednotlivé studenty a nechává je podepsat docházkový arch. „Ano, podepište se za včerejšek i za dnešek,“ opakuje u každé skupinky sedících.
Deník Ukrajinky: Stýská se mi, ale učím se česky, abych si našla práci |
„Kurzy začínáme vždy abecedou a učíme se výslovnost a první lehká slovíčka a fráze,“ sděluje přítomným novinářům Syslová. Ukazuje fixem na bílou tabuli popsanou českou abecedou. Pomalu, ale náležitě nahlas, předčítá jednotlivá písmena a přítomní Ukrajinci opakují. Daří se jim i u „š“ nebo „č“. Zato záludné „ř“ je pro ně nadlidský výkon. „Ž“, ozývá se učebnou namísto r s háčkem.
Stejným způsobem studenti pilují výslovnost číslic od jedničky do desítky, přičemž v tomto případě Syslová zvolí ještě ještě jedno kolo.
Dževelin a Džavelina. Válka inspiruje ukrajinské rodiče při výběru jmen |
„Ještě... jednou,“ říká pomalu přítomným. Jakmile se učebnou ozve z hrdel Ukrajinců i podruhé „deset“, lektorka pokračuje: „Napište, pokud neznáte. Napsat,“ snaží se vysvětlovat další činnost učitelka.
„Mluvím na ně výhradně česky, ukrajinštinu neumím. Pokud je nějaké slovíčko problematické, tak používám ruštinu,“ vysvětluje Syslová zvolenou strategii. Říká, že se studenty kromě abecedy a číslic probírají především základní fráze, které budou v brzké době potřebovat. „Odkud jste, jak se jmenujete. Jmenuji se nebo se učíme časovat sloveso být,“ přibližuje výuku.
Těší ji rovněž, že přítomným nechybí motivace se učit, a tak je vše podle Syslové jednodušší. „Je to velké plus,“ přiznává s úlevou.
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvZájem je veliký, ale lektorů nedostatek
Kurzy češtiny pro Ukrajince pořádají kromě jazykovek i některé školy, neziskovky nebo právě Centrum na podporu integrace cizinců, které spadá pod Správu uprchlických zařízení. Jeho mluvčí sdělil, „že v současné době CPIC organizuje napříč republikou na dvě stě takových kurzů. Ve většině z nich jsou převážně Ukrajinci, ale jsou i pro ostatní cizince,“ řekl Jan Piroch.
Tady nás už nic nečeká. Ruští ajťáci prchají ze země, lanaří je nejen Izrael |
„Zájem je velký, ale jsme limitovaní lektory. Nejsou našimi zaměstnanci a jsou nasmlouvaní přes agentury. V tuto chvíli jich máme nedostatek,“ mrzí sociální pracovnici CPIC Benešov Janu Allagui. Popisuje, že jenom její pobočka už uzavřela přibližně 150 přihlášek do kurzů češtiny, přičemž 120 zájemců je z řad dospělých.
První výsledky studia zažívají Ukrajinci přibližně v polovině dvouměsíčního kurzu. Ten se koná dvakrát týdně a má celkem čtyřicet hodin, u dětí polovinu.
Tím ale práce Centra na podporu integrace cizinců nekončí, jeho zaměstnanci nově příchozím pomáhají i v dalších oblastech. „Nabízíme služby odborného a právního poradenství, využívají u nás kurzy českého jazyka. Děláme pro ně ale i sociokulturní kurzy, kde mají možnost se seznámit s chodem v Česku a našimi tradicemi. Dále pro ně provozuje adaptačně-integrační kurzy,“ říká Allagui.
