Dvanáctiletá Lucie Opálková udělala před několika dny mámě Lence radost, když přinesla domů stříbrnou medaili z atletických závodů.
Ještě před dvěma lety jí ale hrozilo, že přijde o nohu.
Cestovala totiž v rychlíku Comenius, který ve Studénce narazil do zborcené mostní konstrukce. Dívenka utrpěla vážné zranění nohy, navíc ve vagonu, kde zahynula i žena, která ji na cestě doprovázela, prožila obrovské trauma.
Když se Lenka Opálková dostala ze Zábřehu na Šumpersku do nemocnice v Ostravě, kam její dceru převezli, řekli jí lékaři, že Lucie bude potřebovat nejen jejich pomoc, ale také psychologa. "Řekli mi, že Lucie je po probuzení ve velkém šoku," vzpomíná Lenka Opálková.
Když se Lucie probudila, vybavily se jí okamžiky z vlaku. "Plakala, mluvila o tom nárazu, zraněných, o tatínkově přítelkyni, která zůstala ležet na zemi mrtvá. Také o tom, jak jí přimáčkla nožičku sedačka, jak ji lidé tahali ven," říká Lenka Opálková.
Lucie byla pro záchranáře i policii na několik hodin naprostou neznámou - žena, která ji doprovázela, nehodu nepřežila a nikdo se k vážně zraněné dívence na místě nehody nehlásil. Naštěstí za Lucií brzy dorazila její máma a pokud to šlo, byla v nemocnici s ní.
"I když to nejdříve vypadalo s nohou mé dcery špatně, díky lékařům ostravské fakultní nemocnice se uzdravila," říká Lenka Opálková. Vzpomíná si, jak na jedné z první kontrol v nemocnici šokovala lékaře zprávou o tom, že Lucka už jezdí na kolečkových bruslích. "Dostala jsem vyhubováno, ale stejně jsme všichni měli radost, jak se vše podařilo zdárně vyléčit."
Matka s dcerou měla dost dlouho strach jezdit vlakem - až po mnoha měsících od nehody spolu podnikly "zkušební" jízdu na několika kilometrech trati. "Dneska už zase jezdíme vlakem běžně, třeba na kontroly do ostravské nemocnice. Dcera už se ani nebudí ze spaní, zdá se, že na to, co v tom vlaku tehdy prožila, už zapomněla," říká Lenka Opálková.
