Ve chvíli, kdy přišlo tornádo, jste právě sloužil mši?
Ano. V první fázi vypadla elektřina, přestalo svítit světlo. To jsme ale zažili mnohokrát. Měli jsme svíčky, tak jsem řekl, že budeme pokračovat ve slavení mše svaté ve světle svící. Za necelých patnáct minut se však začal zvyšovat tlak na všechny skleněné výplně, okna z tvrdého skla se prohýbala, jako by byla z igelitu. Věděli jsme, že rupnou. Podobně jako když se potápěl Titanic a voda tlačila na okna, tak tady na ně tlačil vítr. Byla úplná tma, i když bylo před půl osmou. Člověk věděl, že se stane něco špatného. Pak prasklo první okno a následně všechna. Několik dlažebních kostek ze hřbitova prolétlo do kostela. A pak už létalo úplně všechno.
Problém byl, že větrná smršť už byla v kostele a ani tři chlapi jsme nebyli schopni zavřít dveře sakristie.
