Ve skutečnosti ani jeden z nich nevede své voliče a celou zemi na zásadně rozdílné cesty.
Přesto se naprostá většina lidí druhý říjnový týden rozhodne v předčasných sněmovních volbách pro jednoho z nich. Koho však vybrat z dvojčat v modrém a oranžovém převleku?
Malý návod na (ne)použití je zde: Ani jeden z nich není žádným vizionářem, který by českou společnost hodlal posunout jinam a kupředu.
Topolánek i Paroubek jsou příliš opatrní, nechtějí riskovat, nabízejí pouze to, co chtějí jejich příznivci slyšet, bojí se vyslovit zásadní (a tím někdy i hodně kontroverzní) myšlenky. Plují s proudem a po proudu. Právě proto jsou oba až příliš upjatí k nezáživnému a populistickému politickému středu, kde loví nerozhodnuté a váhavé jedince.
Na své tradiční podporovatele příliš nemyslí. Nenabízejí nic zásadně nového, zajímavého a vyzývavého. Nepředkládají nic, co by podstatně upevnilo názorové hodnoty pravicového či levicového voliče.
Nesnaží se ani vybudovat si silné osobní charizma, které by svojí silou provokativně přesáhlo obvyklé místní poměry prosycené průměrností a zakomplexovaností.
Oba trochu připomínají postavy vyrostlé z existencialismu, filozofického a uměleckého směru, který vznikl po první světové válce v Německu. Východiskem mu byl člověk jako jedinec izolovaný od společnosti i dějinného vývoje, člověk bez vazeb, soustředěný na svoje vnitřní ego.
Předsedové občanských i sociálních demokratů vycházejí před volbami z předpokladu, že nejlepší metodou je čekání na chyby soupeře a komentování kroků protivníka. Originalitu a vynalézavost zaměňují za průhledné marketingové tahy, které ve skutečnosti nemají nic společného s hodnotovými změnami, jež by měli veřejnosti nabídnout.
Dopustili, aby byla většina volebních kandidátek v krajích sestavena z nevýrazných osobností, kterými je Poslanecká sněmovna zaplavena již dnes. Překvapivých osobností s turbulentními názory je k výběru opět velmi málo. Ostatně nikdo je v politických stranách nechce a ony samy se do stran, které připomínají ghetta, nehrnou.
Přesto si nakonec většina voličů vybere mezi dvojčaty odchovanými virtuální politickou vlčicí – Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem. Výsledkem bude bohužel jen kompromisní upejpavá
politika, která zemi v příštích ekonomicky hubených letech nijak nepomůže.
