Jsou věci, které by měly být politikům připomínány po celou jejich kariéru. Pokud tedy pokračuje. Tato věta k nim patří.
Jiří Paroubek naprosto popřel princip zahraniční politiky země. Jako národ utlačovaný a dlouho okupovaný se snažíme zvedat svůj hlas (teď, když můžeme) ve prospěch těch, kdo strádají podobně.
Tibet není po mnoho generací integrální součástí Číny. Byl proti vůli obyvatelstva okupován v roce 1951. Od té doby je pod praporem pokroku znásilňována tamní kultura, náboženství i zvyky.
Někdo může říci, že vyvěšování tibetských vlajek z oken Sněmovny je morální kýč. Podobně můžeme odsoudit čilé obchodování s totalitní Čínou a pokrytecké krokodýlí slzy nad osudem tamních disidentů. Ale pozor! Paroubkova mrazivá věta je odjinud.
I když uznáme, že současná čínská vláda za cenu utrpení a likvidace nemnoha nesmírně pozvedla kvalitu života stamilionů, nemůžeme přece schvalovat okupaci, informační embargo a policejní zvůli!
Úplně stejně mohl říci maršál Grečko: "Československo je po mnoho generací integrální součástí Varšavské smlouvy, takže je věcí Varšavské smlouvy, jakým způsobem ty věci řeší."
Paroubkův výrok bychom snad mohli přejít jako přeřeknutí ne zcela hotového politika. Tím spíš, že se druhý den chytil za masitý nos a vydal prohlášení, v němž se sice tak trochu pasuje na pánaboha, ale už přece jen demokratičtějšího: "ČSSD je demokratická politická strana, navazující na exilovou ČSSD, proto patří otázka dodržování lidských práv k základním pilířům jejího programu. Jsme proti násilí a porušování lidských práv. Vyzývám proto obě strany sporu k nenásilnému řešení nastalé situace" (podtrhl Paroubek).
Původní Paroubkova věta pro televizní zpravodajství však není ojedinělé přeřeknutí. Zapadá do ohavné podoby stínové zahraniční politiky ČSSD.
V únoru navštívil Jiří Paroubek Sýrii a jednal s nejvyššími představiteli režimu, který podporuje terorismus. Hlavně však vládne zemi policejní zvůlí a nevídanou brutalitou. Navíc podle všeho totalitní strana Baas Paroubkův pobyt alespoň zčásti platila.
Paroubek se oháněl tichým souhlasem ministerstva zahraničí a tím, že prorážel podnikatelům cestu na arabský trh. To je oprávněné. Dokonce tak může činitel opozice vykonat dobrou službu zemi. Jenže se syrskými krutovládci si demokrat Paroubek notoval více, než dobrý vkus a mrav povolují.
Podobně pochybné je betonové stanovisko ČSSD k americkému radaru. Samozřejmě, hvězdné války jsou věc sporná a můžeme s nimi nesouhlasit. Ale natolik, abychom vylučovali poslance, kteří zvednou ruku pro? A co když tato Sněmovna základnu odhlasuje a Paroubek vyhraje příští volby? Dá radar odstřelit?
Paroubek právem kritizoval Václava Klause za jeho nepravdivou a scestnou kritiku Evropské unie, která se rozchází se zahraniční politikou Česka. Teď se však v zoufalé touze být co nejvíc opoziční a oslovit co nejhlasitěji extrémně levé voliče dostal na mnohem šikmější plochu než Klaus.
Schvaluje porušování lidských práv a pomáhá hloubit hořký příkop v otázce našeho spojenectví s Amerikou. Přečtěme si, prosím, ještě jednou tu bolavou větu: "Já myslím, že Tibet je po mnoho generací integrální součástí Číny, takže je věcí Číny, jakým způsobem ty věci řeší."
