Pane profesore, poprvé u nás před prezidentskou volbou zažíváme náznak nějaké kampaně. Pořád si myslíte, že jste nepřecenil své síly, když jste do toho šel?
Ne. Mám reálnou šanci vyhrát a věřím, že i vyhraji. Vnesli jsme do českých poměrů i nový styl prezidentské politiky, nového ducha, otevřenost v diskusi. To má odezvu u značné části veřejnosti. O tom svědčí mnohé průzkumy, které se obrátily v můj prospěch.
Jenže v závěru kampaně vás u toho zastihly věci, které jste zřejmě nečekal. Například v pátek jste zveřejnil informace o kontaktech vašeho otce s komunistickou StB. Ani to vás neodradilo?
Nečekal jsem, že budu muset něco podobného řešit. Ale samozřejmě jsem všeobecně předpokládal kritiku mé osoby, protože částečně žiji tady a částečně v cizině.
Česká politická scéna se vyznačuje častou a velkou nekulturností. Překvapilo vás něco v tomto směru?
Naopak! Byl jsem překvapen, jak kulturně jsem byl přijat všemi kluby jak ve Sněmovně, tak v Senátu.
Kulturně? Vždyť senátoři ODS s vámi v podstatě nepromluvili, vůbec na nic se vás nezeptali.
Dobře, ale férové bylo, že mě přijali korektně, i když diskuse nebyla. Jinde byla naopak diskuse zajímavá. Hodně jsem se při tom dozvěděl o názorech převládajících v české politice.
Překvapil vás v něčem váš protikandidát Václav Klaus?
Nejvíce tím, že nebyl ochoten jít se mnou do debaty.
On ale říká, že do ní nakonec šel, že jste se setkali v Senátu.
Jenže to bylo jen slyšení a diskuse byla omezená. Pro politickou kulturu i pro národ jako takový by bylo žádoucí, kdyby se kandidáti viděli tváří v tvář a vedli diskusi třeba na půdě veřejnoprávní televize.
Jenže jeho argumentaci se dá rozumět v tom, že by vás tou debatou pomohl zviditelnit. Proč by to dělal?
Chápu. To však říkal v době, kdy měl u veřejnosti vysoké preference, ale dnes jsou vyrovnané, či dokonce v můj prospěch. Teď bych naopak já mohl říkat: proč bych měl diskusí pomáhat jemu, když mám lepší preference.
Průzkum neprůzkum, prezidenta volí 281 poslanců a senátorů. Bylo by překvapení, kdybyste získal nějaké hlasy od ODS. Jak vidíte svoje šance, že by nějací občanští demokraté zaškrtli na volebním lístku jméno Jan Švejnar?
Očekávám, že by se to mohlo stát. Mnozí z nich mi sdělili, že jsem důstojným kandidátem. A cítí, že jsem férový a že by se jim se mnou dobře pracovalo.
Kdo z ODS vám to říkal?
To vám nemohu říci.
A není to jen vaše blufování?
Ne, ale opravdu nemohu ta jména prozradit. Shodli jsme se ale například ve víře v trh a na silném sociálním cítění. Podobných lidí je v ODS řada. Je u nich možné získat hlasy, protože i oni vědí, že je potřeba některé věci změnit. Navíc pro ODS by to bylo výhodné, protože by přišel prezident skutečně nadstranický.
Jste i teď těsně před volbou pořád přesvědčený, že hlava státu má být všeobjímající člověk, který není politicky vyhraněný? To je přece ve světě zcela běžné.
To, že mě podporují různé strany, neznamená, že nejsem politicky vyhraněný a že nemám jasné názory. Takovou situaci se pouze snaží navodit moji protivníci.
Také jsem měl pocit, že někdy příliš ustupujete tlaku a požadavkům komunistů či sociálních demokratů.
Opravdu ne. Pořád třeba zdůrazňuji potřebu tržního hospodářství tam, kde dobře funguje. Dokonce tam jdu občas dál než mnozí ekonomové z pravé části politického spektra. Odvažuji se říci, že v České republice jsem nejvíce protržním ekonomem vůbec. To se netluče s tím, že vytvořený velký koláč máme rozdělovat s velkým ohledem na sociální cítění. Opakuji to léta a nevím, v čem bych v tom nadbíhal levicovým stranám.
Proč jste tedy minulý týden říkal, že byste nepodepsal ten velký reformní balík? Vždyť když tolik sám argumentujete průzkumy, většina české veřejnosti nějaké reformy naopak chce.
Já ale říkám, že prezident měl ten balík ovlivnit při jeho přípravě. Pak by se mohl s těmi reformami více ztotožnit.
To má prezident skutečně dělat? Že by takto zasahoval do činnosti vlády a parlamentu?
Může to dělat. Nechtěl bych vůbec vést boj s vládou či s komorami parlamentu. Naopak. Ale prezident by měl přinášet důležité myšlenky a podněty. Reformy jsou takovou důležitou oblastí, kde by se to hodilo.
Myslíte si, že by strany mohly takovou „intervenci“ přijmout?
Určitě. Proč ne? Byla by to diskuse o myšlenkách. Pokud jde o podpis balíku reformních zákonů, tak například rovná daň z příjmu s tak velkou řadou výjimek není vůbec ideální řešení.
Ten balík je ale velkým kompromisem, ani ministr financí Miroslav Kalousek nechtěl tolik výjimek.
Vždycky je to hledání kompromisu. Jde mi o to, že reformy mohou být rozhodnutím na dlouhou dobu. Pokud prezident vidí, že to může mít obrovské dlouhodobé dopady, tak by se měl k tomu vyslovit.
Také jste říkal, že kdyby se po volbách nepodařilo sestavit vládu šéfovi vítězné strany, dal byste šanci v pořadí druhé straně. To Václav Klaus po volbách 2006 neudělal. Možná i proto, že to vypadalo, že ani Jiří Paroubek by ji nesestavil. Má se skutečně postupovat pouze mechanicky podle výsledků?
Pokud má někdo nulové šance na sestavení vlády, tak by nemělo význam pověřit někoho jejím sestavením. Když ta možnost není nulová, tak je férové dát další pokus druhé straně v pořadí.
Více než deset let jsou u nás vlády slabé, nebo existuje opoziční smlouva či kabinet s přeběhlíky. Měl by se podle vás změnit volební systém? Třeba na většinový?
Jedním z řešení by mohl být bonus pro vítěze v počtu mandátů, jaký znají v Itálii, když jsou výsledky pořád těsné. Náš proporční systém je ale tak zaběhaný, že jít na většinový by teď způsobilo příliš velké zemětřesení.
Politické strany léta slibovaly přímou volbu prezidenta. Nakonec nic. Jak mají lidé politikům věřit?
Strany mají v tomto příliš krátkodobé cíle. Na mnoha setkáních s občany jsem poznal, jak moc lidem záleží na tom, kdo je jejich prezidentem. Proto jsem pro přímou volbu.
Podívejme se teď na samotný výkon funkce prezidenta. Ten český je obdařen až mocnářskou pravomocí – uděluje milosti. Václav Klaus jich dal 195, v průměru za rok méně než Václav Havel. Jak byste v tom postupoval vy? Mělo by se s tímto nástrojem moci šetřit, či nikoli?
Nejde o počet. Hlava státu by neměla zasahovat tam, kde soudy vykonaly dobrou práci. Velmi respektuji nezávislou justici. Na druhé straně je to určitá výsada, ale i určitá pojistka proti možným omylům.
Vděčným tématem pro média a veřejnost je udělování vyznamenání. Prezidenti bývají vystavováni různým tlakům a někdy jsou obviňováni, že to dali i jim blízkým lidem. Jak byste to pojal vy?
Dával bych je lidem, kteří se zasloužili o stát či vykonali ve svém oboru něco velmi výjimečného. Tady je na místě velká výběrovost a někteří lidé by neměli cítit křivdu, že nedostali vyznamenání. Vždycky v tom určitá subjektivita byla, je a bude.
Prezident sice u nás nemá moc velké pravomoci, ale například podepisuje mezinárodní smlouvy. Také se berou vážně jeho názory na zahraniční politiku. Naši spojenci jsou v EU a v NATO. Ale měli bychom se i v rámci těchto seskupení více orientovat na některé země?
Spojenci mohou být různí, podle toho, o jaký problém se jedná. Příkladem může být spolupráce se zeměmi Visegrádu, protože mají v Evropské unii podobné výchozí podmínky. Tyto státy by například společně mohly intenzivněji vystupovat proti diskriminaci na trhu práce v některých starých členských zemích EU. Vždy hledejme společný zájem a tím si vytvářejme spojence.
Po desetiletí jsme měli napjaté vztahy s Německem. V poslední době se to hodně zlepšilo. Jak to vidíte vy?
Ano, máme unikátní příležitost výborně spolupracovat s Německem, stejně jako s dalšími sousedními zeměmi.
Spory však panují ohledně spolupráce s Ruskem a Čínou, kde demokracie ještě nevítězí. Václav Havel vždy odmítal jet do Pekingu, jeho nástupce jel, a hned několikrát. Vy byste tam jel?
Jel bych do Číny, přímočaré kontakty se musí udržovat. Jako prezident bych se tam kriticky vyjádřil k těm oblastem, ve kterých se neshodneme. Bojkot od malé země ale není možný a je kontraproduktivní.
Zatím jste i občanem USA. To je náš prvořadý spojenec, i když módní vlna antiamerikanismu už zasáhla naplno i Česko. Jak se máme podle vás chovat k tomuto hegemonovi současného světa?
Amerika je silný spojenec, ale v současnosti prochází určitou vnitřní katarzí. George Bush za dvě funkční období Spojené státy hodně poznamenal. Ať už bude prezidentem Hillary Clintonová, Barack Obama, nebo John McCain, myslím si, že Amerika se vrátí k většímu multilateralismu a intenzivnější diskusi s ostatními spojenci. Ale zkusme se trochu vžít do situace v USA a představme si, že by podobnou silou disponovala Francie či Velká Británie. Byly by problémy ve světě menší, či větší?
Já bych řekl, že v případě Francie velké, ale to nemá být předmětem rozboru. Když jsem hovořil o tom, že máte i americké občanství, teď se objevila pochybnost, že jste české občanství mohl v roce 2001 získat neoprávněně. Jak to je?
Miroslav Macek na svém blogu podal mylnou informaci. Nemá pravdu, získal jsem opět to české na základě zákona o navrácení občanství. Vše je v pořádku. Je to pouze snaha o moji diskreditaci.
Ve své kampani jste často hovořil o budoucím postavení Česka ve světě. Kdysi Karel Havlíček Borovský z Brixenu napsal: „My jen tenkráte máme naději proraziti, budeme-li my, tj. naše strana, dosti možní v penězích. To je hlavní základ celé politiky a svobody.“ Lze to chápat i tak, že jako malá země se můžeme prosadit, jenom když budeme ekonomicky silní a sebevědomí?
Malé země to nemají jednoduché. Ale existují dobré příklady malých velmi úspěšných zemí – například Singapur či Irsko. My k tomu máme předpoklady, ale musíme si vytvořit lepší strategii, jak postupovat. Ještě nám v tomto případě ale chybí koncepce.
Proč?
Hodně se orientujeme na vnitřní scénu. Jako prezident bych chtěl na toto téma navést diskusi a přinést zkušenosti ze světa.
V souvislosti s naší budoucností a Evropou se před volbou prezidenta hodně diskutovalo také o přijetí či nepřijetí eura. Vy byste byl pro rychlejší přijetí než prezident Václav Klaus. Myslíte si, že už je to pro nás skutečně výhodné, že už nastal ten pravý čas?
Dobrý ekonom bere též v úvahu rozhodování v nejistotě a v tom Václav Klaus není silný. Znamená to, že berete v úvahu rizika, že děláte věci na základě pravděpodobností. Já zdůrazňuji, že může dojít k finanční krizi a že můžeme být vykolejeni. Bez našeho zavinění může dojít k velkým výkyvům ve směnném kurzu. Malé a střední firmy, které vyvážejí hlavně do eurozóny, by tím byly vážně poškozené. Rozhodnutí o přijetí eura by mělo přijít rychle.
Prezident jmenuje i členy bankovní rady České národní banky a ta loni vstup do Evropské měnové unie nedoporučila.
Ale podívejte se, co vydávala před lety. Naznačovala, že jsme připraveni. Je to ale čistě politické rozhodnutí. Přitom ekonomická situace je lepší. Problémem je, že dva členové bankovní rady – Robert Holman a Pavel Řežábek – se zapletli do prezidentské kampaně a kritizovali moje postoje. To je velmi nebezpečné, že se vměšují do politiky.
Vláda chce v době českého předsednictví EU přijít příští rok s tématem Evropa bez bariér a zaměřit se třeba na snížení počtu regulací. V tom byste si mohl s vládou rozumět, ne?
Ano. V tom bychom si rozuměli. Myslím, že více než oni teď s Václavem Klausem. Současný prezident postavil mezi nás a Evropu svoje vlastní negativní bariéry. To je první věc, kterou musíme odstranit.
Vy jste byl vlastně poprvé až v posledních týdnech konfrontován s českými médii. Jak jste to vnímal? Protože naši politici si pořád na novináře stěžují.
Jsem v tomto prvotřídní hroch...
... no, postavou ne.
Myslím to tak, že novináři byli tvrdí a šli na tělo, nečekal jsem to ani horší, ani lepší. Očekával jsem ale větší symetrii. Stávající prezident dostal více prostoru, byla mu přikládána od médií větší důležitost, měl prostě počáteční výhody. V tomto by měli mít kandidáti od novinářů rovnější podmínky. Tak je tomu třeba ve Spojených státech.
V této příloze jste symetrický prostor dostali. Na závěr: Kdybyste ve volbě neuspěl, vrátíte se zpět do Ameriky?
Neuvažuji o tom, letenku nemám objednanou. Protože vyhraji.
Někteří lidé vás už předem vyzývají, abyste se v případě prohry zapojil do stranické politiky. Uvažujete o něčem takovém?
Ne. Neuvažuji.
Václav Klaus před pěti lety řekl, že když prohraje, pojede druhý den lyžovat do Pece pod Sněžkou. Vy sice tvrdíte, že vyhrajete, ale kdyby ne, co lyže? Také je máte rád.
Plánuji lyže i v případě výhry.
Jen abyste se pak s Václavem Klausem nepotkali na vleku.
Já očekávám, že on po prohře udělá to, co slíbil minulý týden v Senátu – že zasedne ve svém Centru pro ekonomiku a politiku.
. Co také řeklO prezidentských milostech: "Nejde o počet... Velmi respektuji nezávislou justici. Na druhé straně je to určitá výsada, ale i pojistka proti možným omylům." O vyznamenáních: "Dával bych je lidem, kteří se zasloužili o stát či vykonali ve svém oboru něco velmi výjimečného. Tady je na místě velká výběrovost." O euru: "Zdůrazňuji, že může dojít k finanční krizi a že můžeme být vykolejeni. Může dojít k velkým výkyvům ve směnném kurzu. Malé a střední firmy, které vyvážejí hlavně do eurozóny, by tím byly vážně poškozené. Rozhodnutí o přijetí eura by mělo přijít rychle." O roli prezidenta: "Prezident může zasahovat do činnosti vlády. Přinášet důležité myšlenky a podněty. Reformy jsou takovou důležitou oblastí, kde by se to hodilo." O vztahu k USA: "Amerika je silný spojenec, ale v současnosti prochází katarzí. George Bush za dvě funkční období USA hodně poznamenal." |
