Učitel David Yilma uznává, že pro člověka, který prošel standardní školou, je velmi těžké takový styl výuky demokratických škol přijmout. U nás by podle něj měla pravděpodobně malou šanci na úspěch. Nejen z legislativních důvodů, ale i kvůli přístupu lidí ke svobodnému či internátnímu typu vzdělávání.
V Británii existuje dlouhá tradice internátních škol, ke kterým patří i Summerhill. Děti mají výuku devět měsíců po třech semestrech. Jsou celou dobu ve škole, a tři měsíce mají prázdniny. Ani tak ale nemusejí do tříd chodit. Když se jim nechce, mohou klidně z hodiny odejít nebo jít ven a lézt po stromech. Což podle učitele informatiky Davida Yilmy velmi často právě takto funguje.
„Mám ve třídě strop tří žáků. Takže je přístup velmi individuální. A i proto, že mohou děti kdykoli z hodiny odejít, mám udělaný hlavně rámcový plán a detailní pouze na pár hodin dopředu,“ říká Yilma, který se s volným systémem poměrně dlouho sžíval.
„Na standardních školách učitel často hledá chybu u sebe. ‚Proč mi ty děti odcházejí? Proč na hodiny vůbec nechodí? Co mám udělat lépe, jak udělat výuku zábavnější?‘ a tak podobně. To jsou otázky, kterým jsem se nevyhnul ani já. Je ale třeba si uvědomit, že chyba nemusí být ve mě. Když bylo třeba venku hezky, tak byly všechny děti u bazénu,“ popisuje svoje zkušenosti se systémem školy jediný učící Čech na Summerhillu.
Podle Yilmy se však děti „neflákají“ v tom pravém slova smyslu. Často si třeba čtou nebo se učí samy, se svými spolužáky i staršími dětmi. A díky internátnímu systému se tak učí prakticky pořád, nejen v hodinách. Což je pro absolventa klasického školství, jaké známe u nás, těžké pochopit.
Také podle Zdeňky Staňkové ze Svobody učení není reálné, abychom v Česku někdy školu typu Summerhill měli.
U nás český Summerhill nebude
„Jedním z hlavních rysů svobodných škol je nejen to, že se jejich studenti podílejí na řízení a správě školy, ale hlavně naprostá dobrovolnost. Dítě ve svobodné škole nemusí jít po celou dobu docházky ani na jedinou lekci, pokud nechce. Děti nikdo nehodnotí, nedostávají vysvědčení, nemusejí podstupovat žádné zkoušení či testy. To u nás nejde a bez změny zákonů ani nepůjde,“ říká Staňková.
Pravidla pro školy v Česku
„Svobodu ve smyslu naprosté dobrovolnosti tedy nenaplňuje žádná z těchto možností,“ doplňuje Zdeňka Staňková ze Svobody učení. |
V České republice jsou totiž školským zákonem stanovené podmínky pro vznik základní školy a její zařazení do školského rejstříku. Tyto podmínky jsou stejné pro všechny zřizovatele – tedy i pro školy, které veřejnost vnímá jako „alternativní“.
Jde zejména o pravidla pro organizaci školy, materiální a personální zajištění vzdělávání a pak samozřejmě o vzdělávací program. Ten je také pro všechny školy poskytující základní vzdělávání stejný. „Velmi fandíme všem školám, iniciativám a skupinám, které se nebojí fungovat jinak než tradiční školy. Vnímáme však, že je důležité definovat termíny a vnímat všechny souvislosti. Pokud si budeme nalhávat, že máme naprostou svobodu v tom, jak vzdělávat své děti, a není tedy potřeba měnit zákony, pak se nikam nepohneme. Proto nechť si každá škola, organizace či iniciativa funguje po svém, ale netvrďme, že máme naprostou svobodu. Nemáme,“ dodává Zdeňka Staňková.
I u nás existují školy, které se snaží jít cestou svobodných škol, jako třeba pražské Gymnázium Na Zatlance, kde se diskuze s Davidem Yilmou konala. Stát však stále určuje, jakým způsobem, kde a co se musejí děti učit či to, jak mají být hodnoceny. Plnohodnotná svobodná škola tak v Česku nebude.
„Pokud by se zřizovatel školy rozhodl, že převezme již existující zahraniční model školy, musí ho přizpůsobit právnímu stavu v České republice a závaznému kurikulu. Vzhledem k odlišnostem v právních předpisech jednotlivých zemí ve většině případů nelze přijmout zahraniční model bez úprav. Tak by tomu zcela jistě bylo i v případu školy Summerhill ve Velké Británii,“ vysvětluje tiskový odbor ministerstva školství.
„Ministerstvo v obecné rovině podporuje různorodost a variabilitu škol, které jsou zařazeny do školského rejstříku. A to jak v jejich organizaci, tak ve struktuře i zaměření vzdělávacího programu. Na druhou stranu resort školám vymezuje určitá, byť značně široká sjednocující pravidla,“ doplňuje ministerstvo.
