SPECIÁL: Příběhy železné opony
Pohlaváři ji naplánovali tak, že z každého oboru je třeba vybrat alespoň jednoho představitele a toho předhodit lidu. Předhazovaní nejsou dopředu přesně známí.
Nehledá se pachatel nějakého činu, ale hledá se osoba, pro kterou má být později nalezen i čin, který by jí byl přiřčen. A na koho akce dolehla?
Za politiku: Milada Horáková, Rudolf Slánský
Za občanské organizace: Dvě početné skupiny skautů
Za věřící: průřez katolickou církví i církví dalších
Za kulturu: Jiřina Štěpničková
Celou provokaci, či lépe řečeno past, dostal na starosti agent StB Jiří. Měl vytvořit "skupinu" pro 22. říjen 1951.
"Přišla za mnou sousedka s tím, že má jejich známý něco pro Štěpničkovou. Vozili jsme jí uhlí, tak jsem ji znala. Měl pro ni pozdrav od nějakého kolegy zvenku. Pak mi Štěpničková řekla, že chce ven. Neměla role. Mě tu nic nedrželo také. Dohodly jsme se, že se budu starat o domácnost a ona bude hrát a filmovat," vzpomíná Růžena Daňhová.
Převaděč náhle zmizel
Hereččin přítel Eugen Hoffman vyzvedl Jiřinu Štěpničkovou v sobotu po představení. Štěpničková měla ten večer s sebou i malého Jirku. Hoffman ho měl podle dohody přes hranice nést. Ve skupině byla ještě Daňhová, která Jiřinu Štěpničkovou seznámila s převaděčem a kromě Hoffmana ještě jeden muž. Ti měli nést jejich obě děti.
"My jsme vyjeli z Hlavního nádraží. Jiřina s Hoffmanem a Jirkou přistoupili na Smíchově," vzpomíná Růžena Daňhová. "Když jsme už seděli ve vlaku, všimla si Jiřina najednou dvou chlapů, kteří jí byli povědomí. Myslela jsem si, že panikaří.
Skupinka konečně vystoupila na smluvené zastávce Škviřín. Na nástupišti čekal převaděč Jiří.
Převaděč rozhodl, že půjdou třikrát pět kilometrů. Rychlou chůzi střídaly vleklé pauzy. Malému Jirkovi se zdálo, že cesta trvá týden. Najednou začala Drahuška, dcerka Daňhové, plakat. Daňhová se i s dítětem vrátila. Ostatní šli dál.
Objevil se potok, za ním louka a na obzoru dřevěná bouda. Jiří zavelel běžet a… zmizel. Ozvala se střelba.
Herečka dostala 15 let
Jiřina Štěpničková zmizela malému Jirkovi z dohledu. Najednou se vynořila ze křoví. "Jela jsem se skrýt k sestře do Vršovic. Pak jsem čekala. Pětadvacátého jsem slyšela hlášení na Svobodné Evropě, že Jiřinu dostali. Pro mě přišli za pár dní," vybavuje si Daňhová.
Proces, na který Jiřina Štěpničková čekala v pankrácké věznici až do 2. prosince 1952, trval pouhé dva dny. Ve své režii ho měl obávaný soudce Rudý, přezdívaný Rudý kat.
Druhý den procesu s Jiřinou Štěpničkovou a spol, 3. prosince 1952, bylo popraveno 11 lidí z procesu předešlého: Rudolf Slánský, Vladimír Clemetis, Otto Fischl, Josef Frank, Ludvík Frejka, Bedřich Geminder, Rudolf Margolius, Bedřich Reicin, André Simone, Otto Šlink a Karel Šváb.
"Jiřina dostala 15 let, já čtrnáct," říká Daňhová.
Jiřina Štěpničková strávila v pardubické věznici necelých deset let. Po mnoha žádostech o milost, které střídavě sepisovala její sestra a někteří kolegové: národní umělci Zdeněk Štěpánek, Zdenka Baldová, František Smolík, laureát státní ceny Karel Höger a přední herci Národního divadla Vlasta Fabiánová a Jaroslav Vojta, byla podmínečně propuštěna v roce 1960. Dva měsíce před prezidentskou amnestií.
