Ten žoviálně přátelský tón od muže, s nímž jsem se nikdy neviděla a který média neměl a nemohl mít rád, zarazil. Ale... nepřekvapil.
Josef Šťáva je muž s teflonovou kůží. Považme, co všechno se o něm psalo: že venku obchodoval s nakaženou krví odebíranou vězňům v bývalé NDR, že uplácel Bavorský červený kříž. Pátral po něm Interpol, kvůli podezřením z obchodů se zbraněmi ho kdysi sledovala kontrarozvědka. Krycí jméno měl trefné: Upír.
Někdejší ministr zdravotnictví Bojar už tak teflonovou kůži neměl. Jen co spatřil Šťávu u krve z českých nemocnic, podepsal papír s varováním, že s takovým není radno se v obchodech zaplést. Z dnešního pohledu – chyba, chyba! Úředník jinačího střihu by nepsal lejstro. Zavolal by, zatlačil, popřípadě jen mlčel a vrtěl hlavou – takhle se dnes přece rozděluje byznys!
Bojarovo lejstro, sepsané v jakémsi vyšším principu mravním, se ukázalo být přešlapem. V následujících šestnácti letech a za asistence dvanácti ministrů zdravotnictví šlo už jen o to, co se z toho přešlapu dá vytřískat. Hle, neuvěřitelných devět miliard jako ušlý zisk!
Je v tom skryto jedno důležité a užitečné poznání. Obchod s krví, z níž se například vyrábějí léky, je byznys jako každý jiný. Vše má svou cenu, nic ve zdravotnictví není zadarmo. Ani krev od lidí, kteří ji zadarmo dávají. Proč za ni nedostávají zaplaceno? Protože se má za to, že dárce motivovaný ziskem by mohl zatajit choroby a darovat tak nebezpečnou krev.
Platí tu, v zájmu bezpečnosti, určitý princip presumpce viny. Týž princip presumpce viny použil Martin Bojar u Josefa Šťávy. Co kdyby to neudělal a Šťáva případnými nekalými obchody krev pošpinil? Jenže "kdyby" jsou ošidná a opak je dnes pravdou: skandály vyšuměly, Šťáva je před soudy čistý – a bohatý.
Byznys je tvrdá hra. I podivné osoby mohou vyhrát, jsou-li dost šikovné. Co se nám nezdá spravedlivé či morální, může jít klidně ruku v ruce s právem. A naopak. My, kteří tohle (vskutku překvapivé!) zjištění zaplatíme, se můžeme jen donekonečna naivně ptát. Co třeba na svědomí. Spí se vám dobře, pane Šťávo (když už jste se tuhle ptal, jak se mám)? Nebo "upíři" v noci spát nepotřebují?
Jak se spí vám, pane Bojare? Počítáte, co všechno by za ty miliardy mohlo být? Pomohu vám: třeba sto takových Leksellových gama nožů, na který se za vás dělala sbírka...
A jak se spí vám, ministerští úředníci, kteří jste ten spor celé ty roky trestuhodně zanedbávali (v tom lepším případě), aniž by za to kdokoli z vás dnes musel platit, protože od toho je tu naše štědrá státní kasa, že?
Mimochodem, když už jsme u těch otázek: Kdo zaplatí ušlý zisk těm bezplatným dárcům krve? Bez nich by přece nikdy nemohl být žádný takový kšeft.
