Výměna koalice probíhala neohlášeně. Spíš šlo o to, jak stravitelně komunisty veřejnosti podstrčit, než o to, žádat veřejnost o souhlas s touto změnou.
Sousto máme dnes na talíři už holé, nezabalené do vytáček a je na nás, jak je přijmeme. K větší stravitelnosti pokrmu slouží dvě přísady: pád Grebeníčka a pád Grosse.
Obě koření však nemají žádný vlastní obsah. Z hlediska věci komunismu je naprosto lhostejné, jestli je v čele Grebeníček, nebo Filip.
Ale komunisti a Paroubek si myslí, že změna v čele by mohla vyvolat v nepozorných lidech dojem, že je tu něco polepšeného, od zločinného komunismu konečně odpojeného. Předělávat komunismus je podivná tužba. Co by to asi bylo, komunismus bez komunismu.
I pád Grosse má význam hlavně pro něj. Pro ČSSD to má jediný přínos - odtrhla si olověnou kouli z nohy. Není to přínos velký, právě teď si strana věší na nohu obrovitější kouli - Paroubka s jeho komunisty. Je zlaté pravidlo: kdo peče s komunisty, vždycky se spálí.
Zajímavé na Grossově pádu je snad jen to, zda bude podroben stejné proceduře, jaká by potkala každého občana s podobnými finančními kejkly. To jest, zda bude dostatečně prošetřen, nebo zda zůstane ve skrytu politické remízky.
Spojenectví komunistů a sociálních demokratů není v našich poměrech nic nesourodého. Obě strany k sobě patří.
Ve vedení ČSSD je mnoho bývalých komunistů, kteří se s komunistickou ideologií nerozešli z vážných důvodů, například proto, že "prozřeli", nýbrž z důvodů ryze praktických: chtěli pokračovat v politice a to bylo po roce 1989 pod značkou KSČ obtížné. Ukradli si (pokolikáté už?) značku s lepší pověstí: sociální demokracii.
Strašit je dnes, že je komunisti zas pohltí, není účinné. Sami jsou komunisti. O tom, že mezi komunismem a sociální demokracií je zásadní konfrontační rozdíl, nemají tušení.
Předčasné volby by byly užitečné, protože by zkrátily období vlády bez mandátu. To zkrácení by ale bylo malé, dva tři měsíce. Vysilovat se bitvou o datum voleb není to hlavní, hlavní je, kdo v těch volbách uspěje.
Jak by novopečená koalice komunistů a socialistů vládla. Čekal by nás nový Vítězný únor? Znárodňování? Odchod z NATO? Zatýkání? Možná ano, už nyní Paroubek vyhrožuje chomoutem na zločinná média.
Ale takovému obratu nikdo nevěří. Vždycky, když se blíží neštěstí a občanské svobody mizí, lidé to neštěstí spíše jako švejci vítají (konečně bude pořádek) a každému varovnému hlasu se vysmívají.
Jedno varování lze hned Paroubkovi nabídnout. Myslí si, že bude výhodné vypustit na ODS komunistické vlky. Až ODS ve volbách sežerou, zas je dá do klece.
Celá Paroubkova operace je pro příznivce ČSSD velkou dramatickou výzvou. Vládnout s komunisty, nebo nebýt ve vládě? Je to otázka nejen pro socialisty, nýbrž pro všechny voliče.
Pro Českou republiku je nelichotivá - po patnácti letech už zas budeme mít bohužel předčasné či nepředčasné volby o rozcestí - kudy jít. Kdo toto nevidí, má už rozhodnuto.
