„Jsem vdova a před sedmnácti lety jsem přišla při úrazu o levou ruku. Žádost jsme do pečovatelského domu dávali výhledově. Kdyby se manželovi něco stalo... a ze začátku jsme na to nijak netlačili. Manžel byl celkem zdravý, i když byl o 16 let starší,“ shrnula na úvod Janků pro iDNES.cz.
Situace se změnila až v době, kdy její manžel onemocněl rakovinou. „Potom jsme jim řekli, že už je to akutní. Manžel mezitím zemřel a letos nám to přidělili, už tedy s partnerem,“ řekla Janků.
Ze zprávy měla velkou radost až do chvíle, než se dozvěděla, že si s sebou nemůže vzít psa Harika. Toho našla jako štěně v příkopě a osm let se o něj starala. V době, kdy o místo s manželem žádali, tak nijak nezjišťovali, jestli tam je možné mít s sebou zvířata nebo není.
Sdělení, že se musí s milovaným psem rozloučit, ji zdrtilo. Snažila se mu tedy intenzivně najít nový domov. Když jednou popisovala svoji situaci do telefonu Aleně Šmídkové z SOS for Pets, plakala tak, že pro slzy neviděla na cestu, a zlomila si nohu v kotníku. Nakonec ale uspěla a i s pomocí Šmídkové se jí podařilo pro Harika najít nového hodného majitele.
Mluvčí Svitav: Psa jim nikdo nezakázal
Šmídková upozornila na to, že to není jediný případ, kdy se starší člověk musel kvůli stěhování do domova rozloučit se svým dlouholetým „parťákem“. „Přijde mi, že pro ty lidi je to strašně deprimující a stresující a je to pro ně hrozné,“ uvedla Šmídková s tím, že většinou nemají příbuzné a třeba ani netuší, na koho se obrátit.
Janků získala pronájem v Domě zvláštního určení s pečovatelskou službou ve Svitavách. Jedná se o samostatné byty, které patří městu Svitavy, ale funguje v nich pečovatelská služba. Mluvčí Svitav Lucie Macášková iDNES.cz řekla, že tam ale zvířata být mohou. „Není nikde uvedeno, že by tam pes nemohl být. Ověřovala jsem u kolegyň tento konkrétní případ a ty mi řekly, že to paní nikdo nezakázal, takže nevím, kde to mohlo vzniknout,“ uvedla Macášková.
Zákaz chovu domácího zvířete dokonce není uvedený ani ve stanovách zařízení. Navíc už nyní jeden z nájemníků bytu tam prý psa má, proto by to neměl být problém ani v tomto případě. Nicméně Janků bylo sděleno něco jiného. „Řekli nám to na městském úřadu, který byty přiděluje. Řekli, že ho s sebou mít nesmíme,“ uvedla Janků s tím, že nezná ani důvod, proč tam Harik nesměl být. Pouze jí řekli, že psa tam nechtějí. Domnívala se, že je to kvůli sousedům.
Jak se bránit?
Podobné zkušenosti má i Kateřina Bohatá, která vede linku seniorů při společnosti Elpida. Na ni se mohou bezplatně denně obracet starší lidé, kteří potřebují poradit. Bohatá jim doporučuje, aby se předem šli do zařízení podívat. „Měli by si přečíst smlouvu, kde je vše napsané. V momentě, kdy to tam napsané není, tak je k tomu nikdo nemůže nutit, takže my je vždycky odkazujeme k tomu, aby se do zařízení jeli podívat ještě před nástupem,“ zmínila možný postup Bohatá.
Majitelům domácích mazlíčků pak radí, aby si vše nechali ukázat v písemné podobě. Konkrétně tedy domovní řád nebo provozní řád. „Tohle všechno by měl mít ten senior možnost si přečíst i vzít si ten výtisk domů. Měl by tedy vědět, že tu mnohastránkovou smlouvu nemusí číst na místě. Má nárok vzít si smlouvu domů, tam si ji pročíst a případně ji i s někým prodiskutovat. Někdy to konzultují i u nás na lince, že ji čteme spolu po telefonu,“ uvedla Bohatá. Pokud nikde písemně není uvedeno, že tam zvířata jsou zakázána, tak tam povolena jsou a nikdo je nemůže nutit se zvířat zbavovat.
Podle právníka Miroslava Uřičaře záleží na velikosti zvířete i na typu zařízení. Pokud se jedná o menší kočku, která je čistotná a senior má v domově pro sebe vyhrazený prostor, tak by s tím podle něj neměl být žádný problém. I přesto se ve své praxi setkal s případy, kdy se klient musel kočky před nástupem do zařízení zbavit. „Bylo to v situaci, kdy řád domova pro seniory zakazoval striktně jakákoli zvířata, tedy nesměli by tam mít ani akvarijní rybičky,“ uvedl Uřičař.
Problematičtejší je to podle něj u psů, kde by zákaz byl pochopitelný, pokud by se jednalo o velkého psa, případně bojové plemeno nebo pokud by neustále štěkal. „Tam by takový zákaz dával smysl,“ uvedl Uřičář. Není tedy podle něj možné paušálně řict, že by všechna zvířata mohla být vychovávána v domově pro seniory.
Na závěr ale dodal, že při poskytování sociálních služeb v domovech pro seniory nemůže být seniorům a priori zakazován chov jakéhokoli zvířete. „Chovu zvířete, které neobtěžuje ostatní a nevyžaduje zvýšené náklady poskytovatele služeb, nelze bránit,“ uzavřel Uřičař.
