V té hře není v banku málo: médii nedávno proběhly zprávy o tom, že Evropa má v břidlicích ukryté značné zásoby zemního plynu. Celý kontinent by z nich podle odhadů mohl žít 60 let. Samotné Polsko, které má největší zásoby v Evropě, by pak ze svých zdrojů při současné potřebě vydrželo 400 let (více čtěte zde).
Jenže spokojenost s objeveným nerostným bohatstvím není nikde vidět. Francie, která má druhé největší zásoby břidlicového plynu v Evropě, už v dolní komoře parlamentu schválila zákaz jeho těžby kvůli ekologickým důvodům.
Obavy ekologůEkologičtí aktivisté varují před tím, že těžba z břidlic zatíží životní prostředí. Do vrtů se totiž pod tlakem žene směs vody a písku (aby rozpukala břidlici) s malou příměsí chemikálií - bromu, metanolu či butanolu. "Část chemikálií může znečistit podzemní zdroje pitné vody," říká ekolog Darek Urbaniak z hnutí Přátelé Země. Britský publicista Matt Ridley ale ve své studii obavy ekologů vyvrací. Chemikálie jsou podle něj tak naředěné, že lidské zdraví ohrozit nemohou. Jeden vrt podle něj může dodat stejně energie jako 50 větrných turbin. Ridley upozorňuje, že v USA se těží na téměř 40 tisících vrtech a problémy tam nejsou. |
Z Varšavy znějí ještě silnější obavy. "Podle našich informací je možné, že vznikne tlak na přijetí (omezujících) pravidel pro celou EU," prohlásil Marek Karabula z ze státní těžařské společnosti PGNiG. Poláci zároveň dali najevo, že si do možnosti vymanit se z energetické závislosti na Rusku nenechají z Bruselu mluvit.
V hledáčku Moskvy
Na otázku, jak moc objev břidlicového plynu zajímá Rusy, tedy klíčové dodavatele zemního plynu do Evropy, odpovídají bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý i exnáčelník vojenské zpravodajské služby Andor Šándor zcela shodně: pro Moskvu jsou energie a zdroje surovin politickou zbraní.
"Pro Rusko je to evidentně silná konkurence," hodnotí evropské zásoby Šedivý.
"V kontextu budování dalších plynovodů musí Rusové brát informace, že se objevily další zdroje plynu, vážně. Bude to věc pro každou zpravodajskou službu, nejen ty ruské, aby sledovaly, jak to v oblasti nerostného bohatství vypadá," doplnil ho Šándor.
Budování přepravní sítě nyní pro střed Evropy nevypadá vůbec dobře. Šándorem zmíněné plynovody - North Stream a South Stream - se Česku, Slovensku a Polsku vyhýbají. Jeden vede po dně Baltu z Ruska přímo do Německa, druhý přes Bulharsko a Srbsko do Maďarska a Rakouska. "Odstrčily" tak ze společných priorit evropských zemí projekt plynovodu Nabucco, který měl přivést surovinu z kaspické oblasti a vyhnout se Rusku.
Proti ruce plné trumfů
Plynová partie s Ruskem má nyní pro Evropu hodně hořkou příchuť. Za prvé, v evropských zemích na rozdíl od Ruska dochází k protivládním demonstracím, které mohou ohrozit vlády. A když nějaká země "zlobí", jako třeba Česko s radarem, Rusko takové protesty umí - když to řekneme zdrženlivě - přiživovat.
Generál Šándor: "Ovlivňování veřejného mínění přes ekologické a mírové organizace, to je ruská karta, kterou hráli už v minulosti a hrát ji umí." |
"Ovlivňování veřejného mínění přes ekologické a mírové organizace, tento 'modus operandi', to jsou způsoby, které Rusové používají hodně dlouho a docela úspěšně. Je to ruská karta, kterou hráli třeba v západní Evropě při rozmisťování amerických raket - a oni ji hrát umí," říká Andor Šándor.
"Rusko nemůže použít otevřené nástroje, to by bylo kontraproduktivní, ale skryté možnosti využije zcela určitě. Například podporu ekologických a jiných hnutí. Máme s tím sami zkušenosti z doby, kdy měl být postaven radar. Postup, který zvolili ve vztahu k radaru, budou opakovat, aby si udrželi pozici dodavatele," doplňuje Jiří Šedivý.
Generál Šedivý: "Skryté možnosti Rusko využije zcela určitě. Máme s tím ostatně zkušenosti z doby, kdy měl být postaven radar. Postup zopakují." |
Za druhé, Evropa by nyní bez ruského plynu nepřežila. Jak moc jsme zranitelní, Kreml ukázal v roce 2009, kdy 2. ledna utáhl plynové kohouty Ukrajině a do 18. ledna fungovalo "z rezerv" hned několik zemí včetně Česka.
Za třetí, Rusku sice udržování energetického panství v Evropě přijde vhod, ale životně jej nepotřebuje. Má už hotová potrubí do Číny a tedy i konkurenční odbytiště. "Oni na Evropě závislí nejsou. Nechtějí samozřejmě přerušit kontakty, ale jakmile půjde o peníze, tak zcela určitě budou čínskou kartu hrát," míní Šedivý.
Klíčem k Evropě je Německo
Oba generálové se shodují v tom, že největší ruskou pákou v EU je Německo. Právě do Německa z Ruska míří plynovod North Stream. "Německo bude nástrojem na udržení ruského vlivu. Výkonný plynovod North Stream mu dá úplnou exkluzivitu v distribuci plynu," poznamenává otevřeně Šedivý. Ostatní velmoci tak silnou vazbu na Rusko nemají, Británie například má ložiska v Severním moři.
Plynovody Nord Stream a South Stream Rusku umožní vyhnout se dodávkám přes střední Evropu. Zdroj: Wikimedia Commons
Pokud by se na úrovni EU podařilo zakázat těžbu plynu z břidlic, střední Evropa by oproti Rusku a Německu zůstala v podřízeném postavení rukojmího, kterému lze v případě potřeby například kvůli "technickým potížím" zavřít kohouty, dokud nepřijde k rozumu. Technické potíže se pak obvykle daří rychle odstranit.
Samotný fakt, že Evropa může těžit břidlicový plyn - pokud si to sama nezakáže - ale může přinést pozitivní efekt, i když těžba nezačne. "Konkurence může Rusko přimět řešit spoustu věcí - otázku kvality přepravních potrubí, průzkum ložisek, efektivitu těžby. Jestli je pravdivé, co se říká, že těžba z břidlic bude levnější, tak i Rusové budou muset jít na maximálně efektivní těžbu," vidí možné plus Šedivý.
