Připomíná to spíše záznam divadelního představení než soudu. Obžalovaní přicházejí a přiznávají se k šíleným věcem, které nespáchali, a žádají za ně pro sebe zlomenými hlasy tresty smrti.
„Zrazovali naši stranu, republiku, pracující lid i svoje rodiny. Ukládali o život nejlepšího syna našich národů, velkého vůdce a učitele soudruha Klementa Gottwalda. Dva nejkrásnější synové našeho lidu Fučík a Šverma jsou jejich oběti,“ zní absurdní obvinění prokurátora Josefa Urválka.
Fotogalerie |
Divadlo, které nemá se spravedlivým soudem nic společného. „Celý proces byl připraven dopředu, všichni měli svá přiznání naučené nazpaměť, pod dohledem sovětských poradců,“ potvrzuje historik Petr Blažek.
Procesu předcházely dlouhé měsíce výslechů, spojených s fyzickým a psychickým terorem. Mnozí své přiznání chápali jako stranický úkol.
Na 83 nalezených magnetických páscích je přes 60 hodin zvuku, kompletní záznam osmidenního procesu, který skončil vynesením a vykonáním jedenácti rozsudků smrti. „Nedělali jsme žádné úpravy, je to kvalita zvuku, ve které to bylo natočeno. Je s podivem, že špatné zacházení nezanechalo na nahrávce žádný vliv,“ popsal na webu rozhlasu technik Miloslav Turek. Třetina pásků se zvukovým záznamem byla v pořádku, třetina byla poškozených, náchylných na manipulaci a třetina byla ve špatném stavu. Pásky zachycují celé jednání soudu.
Pro dnešní dobu je nepředstavitelné, že celý proces vysílal ze záznamu rozhlas. Vysílalo se ale i přímým přenosem – na Pražský hrad, kde ho sledovali funkcionáři strany a bezpečnosti a kontrolovali, jestli se obžalovaní drží předepsaného scénáře.
Po zvuku i obraz
Zatímco zvukové záznamy už byly zveřejněny, na obrazové si historici i ostatní budou muset počkat. Jejich zpracování bude náročnější než zpracování zvukových záznamů. Už jen proto, že jsou nahrány na prudce hořlavém celuloidu.
„Audiovizuální materiály z procesu, které byly objeveny a nálezce je předal do péče Národnímu filmovému archivu, byly 15. května předány do péče Národního archivu,“ vysvětluje Veronika Bokšteflová z Národního filmového archivu. Záznamy totiž původně patřily do archivu KSČ, který měl být do Národního archivu předán už v roce 1991. Záznamů je také méně, obrazem je zachycena jen asi pětina procesu.
22. března 2018 |
Tajemný nález v Břežanech
Záznamy pocházejí z překvapivého jarního nálezu. V opuštěné hale ve středočeských Panenských Břežanech, v areálu Výzkumného ústavu kovů, objevil konkurzní správce bedny z celuloidovým pokladem. Dvacítka beden obsahovala hlasové i obrazové záznamy a dokumenty z procesu se Slánským a spol. „Je to nejen materiál přibližující atmosféru politického procesu, ale je to také důkaz zločinu,“ řekl Blažek.
Proces byl zkonstruován pro výstrahu a jako varování všem komunistickým státům proti odchylkám od sovětské politiky. Stalin chtěl znemožnit odcizení dalších států, jako se to podařilo Titovi v Jugoslávii. Aby byla výstraha co nejsilnější, byli vybráni členové KSČ z nejvyšších míst. Slánský byl generálním tajemníkem strany, Vlado Klementis ministrem zahraničí, další byli náměstky ministrů, tajemníky strany. Výběr obžalovaných měl i antisemitské pozadí, Sovětský svaz v té době přestal podporovat Izrael. Proto se soudce ptá Ludvíka Frejky, jak se jmenoval dříve, aby zdůraznil jeho původ– „Freund“, odpovídá politik, který pocházel z liberecké židovské rodiny.
Případ pro kriminálku
Zatím neobjasněnou záhadou je, jak se krabice do Břežan dostaly. Pravděpodobně se je kdosi pokusil záhy po listopadu 1989 ukrýt. Poslední archivní záznamy ukazují, že byly v roce 1962 převezeny na ÚV KSČ, stopy po nich mizí v roce 1989. „Hledali jsme je už na počátku 90. let, ale neúspěšně,“ vzpomínal nad nálezem Vladimír Opěla, emeritní ředitel Národního filmového archivu (NFA).
Zvukový záznam byl pořízen pro rozhlasové použití. Existoval dokonce ještě jeden záznam, který pochází z přípravy procesu nanečisto. „Proces byl nahrán dopředu, a kdyby došlo k odchylce, byl by použit a sestříhán tenhle záznam,“ vysvětluje Blažek.
Podle něj je zásadní, že historici získali šanci slyšet hlasy konkrétních lidí. „Víme, jak vypovídali, ale když slyšíte zvuk, nebo dokonce vidíte filmové záběry, můžete si udělat lepší představu o procesu než jen z papírových dokumentů,“ vysvětluje historik.
