„Při nejefektivnějším využití finančních prostředků bychom se měli vejít do deseti milionů korun,“ řekl ředitel. Do nákladů se započítává jak dlouhodobé uložení původních archiválií, tak jejich digitalizace i zpřístupnění veřejnosti,“ dodal. Na záchraně záznamů se podílí Český rozhlas, který digitalizuje zvukové záznamy.
„Vedle filmových záznamů se našla velká část zvukových záznamů, zřejmě je to v podstatě kompletní záznam procesu na magnetofonových páscích. Každý má asi 21 minut a je jich 177,“ řekl Dušan Radovanovič z Českého rozhlasu. Tam začali práci na záznamech bez ohledu na to, zda státní dotace na zpracování materiálu přijde, protože je třeba vzhledem k citlivosti materiálu jednat rychle.
„Vzali jsme si od NFA prvních deset vzorků, abychom zjistili, jak se to bude rychle zpracovávat, v jakém to je stavu. Vybrali jsme namátkou z celého souboru a zjistili jsme, že jsou v relativně dobrém stavu, jsme tedy schopni zpracovat je relativně rychle,“ uvedl. Každý z pásků s délkou záznamu 21 minut měří kilometr.
Radovanovič uvedl, že Český rozhlas je možná jedinou institucí v zemi, která má technické zázemí pro čištění podobných záznamů, stroje používají i na své archivní zvuky. Připomněl, že vedle filmového záznamu vznikal také zvukový, který natáčel technik z rozhlasu. V rozhlase pak byly uložené do 60. let, kdy byly převezeny neznámo kam.
Filmový materiál zahrnující zvukové a obrazové záznamy z procesu s Rudolfem Slánským a dalšími obviněnými a odsouzenými našel nedávno správce konkurzní podstaty ve zkrachovalé továrně v Panenským Břežanech. Po zveřejnění se přihlásil zástupce firmy Václav Hlásek s tím, že bedny se záznamy patří jemu. Bregant uvedl, že archivní materiál patří státu a nemohl nikdy být v soukromých rukou. Hlásek v médiích uvedl, že materiál nabízel státu, ale ten neměl zájem. Podle historika Petra Blažka to není možné, v NFA i Národním archivu pracují badatelé desítky let a takovou aktivitu nepamatují.
V procesu s takzvaným protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského bylo v roce 1952 vyneseno jedenáct rozsudků smrti a tři doživotní tresty. Bývalý generální tajemník komunistické strany Slánský byl popraven.
V souvislosti s nálezem vyšlo také najevo, že soudní spis z procesu nemá mezi svými dokumenty Národní archiv, kde by takový materiál měl být. Z někdejšího pražského krajského soudu, kde podle archivářky Aleny Šimánkové spis ležel do 90. let, pravděpodobně nikdy do centrálního archivu nedoputoval.
Historikové chtějí, aby stejně jako záznam z procesu s Miladou Horákovou se i proces se Slánským stal archivní kulturní památkou.
