„Pokud jde o závažné onemocnění, stačí i čtyři případy a můžeme hovořit o epidemii. U spalniček už jsme na té hranici,“ řekl Prymula. Do stavu, který panoval před začátkem plošného očkování, kdy se každoročně nakazily desítky tisíc lidí, už se ale podle něj nevrátíme.
„Je to na bázi importovaných případů do České republiky. Je tu podstatně nižší proočkovanost než v minulosti,“ vysvětluje Prymula a upozorňuje, že spalničky jsou vysoce infekční, a pokud se potkáme s někým, kdo je má, je poměrně velká pravděpodobnost, že se nakazíme.
„Je tady řada skupin, která tvrdí, že očkování by mělo být dobrovolné, což té situaci nesvědčí. Doporučená proočkovanost je dnes devadesát pět procent,“ řekl Prymula.
Hladina protilátek se postupně po očkování snižuje, zjistit, zda je člověk ještě imunní, však spolehlivě nelze. „U těch živých vakcín není stanovena nutnost přeočkování, počítáme s tím, že by měla chránit celoživotně. Druhá dávka se posunula do věku asi pěti let, aby se posílila imunita v dospělosti. Řada zemí přesto uvažuje, že by přidala ještě třetí dávku, která by se podávala kolem osmnácti nebo dvaceti let,“ uvedl Prymula.
Vzrůstající počet rodičů, kteří odmítají očkovat své děti nejen proti spalničkám, je podle Prymuly částečně důsledkem vědeckého přehmatu – v roce 1998 britský výzkumník Andrew Wakefield publikoval v prestižním periodiku falešnou studii, jež měla prokázat spojitost mezi očkováním a autismem u dětí. „Přestože práce byla vyvrácena a stažena, tak v laické veřejnosti stále panuje myšlenka, že na tom něco bylo a že se státy a farmaceutický průmysl snaží skrýt nějaké tajemství,“ řekl Prymula.
Epidemiolog rovněž varoval před nebezpečím, které představuje pohyb lidí ze zemí, kde proočkovanost není dostatečná. Zvlášť se podle něj jedná o Ukrajinu, kterou v této souvislosti označil za „tikající bombu“, nebo třeba Rumunsko, kde ještě nedávno na spalničky každoročně umírali lidé. „Že tam v jednadvacátém století umřelo třicet čtyři lidí na spalničky, to je neuvěřitelná věc,“ řekl Prymula.
„Dnes je paradoxně ten přístup horší v rozvinutých než rozvojových státech, kde se bere za samozřejmé plošné očkování,“ dodal.
Zároveň připouští, že očkování určité riziko skýtá při špatné reakci autoimunitního systému. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch přitom chystá návrh zákona, jenž by zajistil odškodnění v případech závažného poškození zdraví v důsledku očkování. Pokud stát ukládá povinnost očkování, měl by podle Vojtěcha přijmout odpovědnost za případné poškození zdraví dětí. Finanční kompenzace již fungují v západoevropských zemích nebo USA.
Plošné očkování minimalizovalo výskyt spalniček
Spalničkami se v Československu až do sedmdesátých let dvacátého století nakazily každoročně desítky tisíc lidí. Po zavedení plošného očkování v roce 1969 klesl výskyt onemocnění na stovky až desítky případů ročně, poslední úmrtí v důsledku infekce spalniček bylo zaznamenáno v roce 1980, popisuje v dokumentu Státní zdravotní ústav (PDF).
Počet případů spalniček na českém území v letech 1955–2016 (v roce 1969 bylo zavedeno plošné očkování).
Letos však bylo nahlášeno už téměř šedesát případů spalniček a lékaři varují před nízkou proočkovaností české populace.
„Z dosud nemocných dětí v Praze jich šestnáct proti spalničkám očkováno vůbec nebylo. Čtyři děti nedosáhly věku třinácti měsíců potřebného k očkování, u dvanácti dalších rodiče očkování odložili nebo zcela odmítli,“ vysvětlil šéf pražských hygieniků Jan Jarolímek (více v článku Po celém Česku vzrůstá počet případů spalniček, lidé nedávají děti očkovat).
Celý záznam Rozstřelu:
