Podle Matěje Lejsala je velmi důležité se ptát, jak složitou demografickou situaci český sociální systém zvládne. „Prostě zda dokážeme zachovat důstojnost člověka, ať toho, kdo pracuje, nebo toho, kdo potřebuje pomoc a je závislý na někom druhém.“
„Určitě to ale zvládneme. Ovšem je tu otázka, za jakých okolností a co nám hrozí. Jeden z konkrétních příkladů může být to, že půjde do penze obrovské množství všeobecných sester. To změní charakteristiku celého systému zdravotní péče,“ varuje Lejsal.
Senioři nejsou břemeno
„A nejde jen o seniory, ale i o mladší ročníky. Nemyslím si, že budeme umírat sami bez pozornosti a odborné péče. Ale možná to ponese nové nároky na naše blízké, tedy na blízké těch, kteří budou stárnout,“ soudí odborník na sociální a zdravotní péči.
„Změní to nároky na fungování rodin, možná to ponese nové výzvy pro spolky a neformální skupiny, na komunity i na obce. Takže si troufám říct, že to, co máme před sebou, je změna. Změní se i nároky na kapacity systému,“ vysvětluje Lejsal.
Podle něj je ale klíčová změna myšlení. „Nesmíme si seniory představovat jako nějaké břemeno. To je jedna z věcí, která velmi narušuje pocit vlastní důstojnosti, tedy když se z vás osobně stane problém, když se stanete zátěží.“
Důležité je zároveň to, aby profese, které o seniory pečují, získaly společenskou prestiž. „Tedy aby toto povolání získalo na vážnosti a významu. Že to je něčím, co je prestižní, důvěryhodné a do jisté míry jde o smysluplné povolání a náplň života.“
Pomohou Ukrajinci a roboti?
A daří se podle něj dostat do sociálních služeb uprchlíky z Ukrajiny, kteří v Česku hledají zaměstnání? „Netroufám si to takhle paušalizovat. Záleží na regionech. Platí třeba, že kolegové ze seniorské péče na Ostravsku hodně spolupracují s kolegy z Polska. My jsme zase zdrojem pracovní síly v Německu a v Rakousku.“
Na východě podle Lejsala zase často pracovali v sociálních službách lidé ze Slovenska. „Jakási přirozená migrace je zřejmá. U lidí z Ukrajiny se objevuje problém, kterým je jazyková bariéra. Ta se dá překonat výcvikem.“
„Ale tady narážíme na finanční situaci poskytovatelů sociálních služeb, kteří sami svými silami mají omezenou možnost nechat proškolit nový tým, aby se naučil česky. Takže lidé z Ukrajiny plní funkci často v pomocných profesích, v roli jakýchsi pokojských, v úklidu, v kuchyních a podobně. V přímé obslužné péči je to spíš omezené,“ konstatuje Lejsal.
Ulehčit profesím v sociálních službách může podle Lejsala do budoucna robotizace. „Příkladem je třeba Japonsko. Myslím si, že existují činnosti, které za nás technika může do budoucna přebírat i v oblasti péče. Troufám si říct, že může pomáhat třeba s fyzickou manipulací s člověkem, pomůže to, usnadní a zlehčí náročnost profese.“
„Je také možné, že se budete snadněji dovídat informace o člověku, o kterého máte pečovat. Tedy abyste s ním mohli rychleji navázat nějaký vztah. V tom si dovedu představit, že technologie může pomoci,“ míní ředitel Sue Ryder v pražské Michli.
„Ale co si myslím, že technologie a roboti nenahradí, to je skutečně lidský dotyk. To, že vás někdo vezme za ruku a že vám řekne, že mu na vás záleží, že jste pro něho důležitou součástí života,“ uzavírá Lejsal.
Zlepšila současná vláda alespoň částečně platové podmínky v sociálních službách? Které kraje mají největší potíže? Jak složité je shánět pracovníky do sociálních služeb a do domovů pro seniory? A jak to v ČR bude vypadat za dalších 20 až 30 let? I na to odpovídal v Rozstřelu Matěj Lejsal, expert na systémy sociální a zdravotní péče a ředitel Sue Ryder v pražské Michli.
