Případ se týkal Vladimíra K. z Aše, kterého policisté v roce 2010 bezdůvodně zavřeli do cely a bolestivým způsobem připoutali k úchytu ve stěně. Podle pana Vladimíra ho policisté v cele bili pěstmi do hlavy, zad a hrudníku (více zde).
K jakým závěrům tedy soud ve Štrasburku dospěl?
V rozsudku soudu ve Štrasburku je uvedeno, že Česká republika porušila ustanovení článku tři Evropské úmluvy, tedy právo nebýt mučen nebo podroben nelidskému a ponižujícímu zacházení.
Co konkrétně soud České republice vytýká?
Už jen to, že někdo byl připoután v policejní cele. Evropský soud ve své judikatuře považuje policejní celu za bezpečné prostředí, kde není třeba někoho poutat, natož poutat k pevnému bodu.
Váš klient podle policie prokopnul dveře. To nevypadá, že by byl někde za mřížemi.
Obvodní oddělení policie jsou v nejrůznějších budovách, které nebyly stavěny jako vězení. Cela může mít i sololitové dveře, doplněné mřížemi, jako v tomto případě. Stále je to ale policejní cela, tedy podle evropského soudu bezpečné prostředí.
A jak to bylo s těmi dveřmi?
Klient nevylučuje, že je mohl prokopnout. Na předložených fotografiích je vidět jen malá dírka. Na druhou stranu v cele má být zvonek, kterým si člověk může přivolat službu, když potřebuje pomoc. I ombudsman, který se případem zabýval, zjistil, že takovou možnost spoutaný klient neměl. Myslel, že narazil na mimořádně agresivního policistu a pokusil se přivolat nějakého jeho rozumnějšího kolegu.
Advokát David Netušil.
Vladimír K. mluvil i o bití?
Evropský soud konstatoval, že ohledně fyzických útoků nelze nyní již zjistit úplnou pravdu, protože inspekce policie případ řádně nevyšetřila. Ta tehdy jen konstatovala, že jeho zranění byla ze starší doby, a ta čerstvá vznikla jinak, než klient popisoval.
Česká policie a státní zástupce nedospěli k závěru, že byl spáchán trestný čin a případ odložili. Co udělala inspekce?
Protože ombudsman poukázal na nesprávný postup policie, která klienta pod vlivem alkoholu zavřela do cely bez předchozí konzultace s lékařem, nadřízený pak neměl jinou možnost, než policisty potrestat formálně kázeňsky napomenutím. Toto však police učinila až po podání ústavní stížnosti a klient se tuto informaci dozvěděl mnohem později, víceméně náhodně, prostřednictvím ombudsmana, dlouho po podání stížnosti k soudu ve Štrasburku. Samotná inspekce dospěla k závěru, že policie nepochybila.
Může to rozsudek Evropského soudu pro lidská práva změnit?
Pochybuji. Ani tento soud nemůže nařídit, aby policie nebo státní zastupitelství otevřelo nějaký případ. Na druhou stranu policie a státní zástupce mají ze zákona povinnost stíhat jakékoli trestné činy, o nichž se dozví jakýmkoli způsobem.
Vy jste připravil i stížnost k Ústavnímu soudu, proč jste neuspěl už tam?
Advokát musí u takové stížnosti nejen popsat, jak proběhly vlastní události, ale i uvést, která základní lidská práva byla porušena. Pro jistou pak uvede i ty, u kterých nemá úplnou jistotu o jejich porušení. Stejně tak v tomto případě bylo těch porušených základních práv uvedeno více, ale samozřejmě nechyběl tam třetí článek evropské úmluvy o lidských právech, směřující proti mučení a ponižujícímu zacházení.
Ústavní soud si z toho vybral jen něco a nakonec stížnost odmítl s tím, že tato záležitost není v jeho kompetenci, protože neexistuje žádné ústavně zaručené právo, na základě kterého se poškozený může domáhat pokračování trestního řízení. Narozdíl od soudu ve Štrasburku se ale prakticky vůbec nezabýval oním článkem tři Evropské úmluvy, který je v obdobném znění obsažen i v české listině základních práv a svobod, podle které rozhodnout mohl a podle mě i měl.
Pro klienta je to satisfakce
Jak přijal verdikt ze Štrasburku váš klient?
To je spíše otázka na něj. Podle mě je to pro něho určitě satisfakce a myslím si, že bude mít radost i z odškodnění, i když podle mě mu to nemůže plně kompenzovat útrapy a stres, co prožil.
Jaké budete žádat odškodnění?
To je uvedeno ve veřejně dostupném rozsudku na internetu Evropského soudu pro lidská práva. Není to žádná horentní částka, jedná se o sto tisíc korun a dále náhrada škody na zdraví podle bodového ohodnocení dle prováděcí vyhlášky občanského zákoníku ve výši 5 040 korun. Dále se dá očekávat něco kolem 30 tisíc na náklady řízení u českého soudu. Jinak ve výroku rozsudku Štrasburského soudu klient už dostal přiznáno přibližně čtyři tisíce korun za znalecký posudek.
Kolik z toho připadne vám?
Nic, advokátní kancelář z toho nemá žádný podíl. Tenhle případ jsme převzali v rámci programu pro bono aliance, tudíž zcela zdarma. Ročně máme přibližně dvě stě klientů a tak jeden bývá pro bono. Je to moje forma dobročinné činnosti u níž vím, kam ta aktivita směřuje a mám ji pod kontrolou. Navíc tak přispěji k řekněme k obecnému dobru.
Jak přispěje k obecnému dobru tento případ?
Mohl by vést ke změně legislativy. Podle zákona o policii může být nyní člověk připoután k pevnému předmětu maximálně do dvou hodin, pokud se například chová agresivně. Podle mého názoru je třeba tohle ustanovení změnit, aby bylo v souladu s novým rozsudkem.
Myslíte si, že se pak podobný případ nebude opakovat?
Na to je těžké odpovědět. Myslím, že tak, jako v tomto případě, se policisté běžně nechovají. Na druhou stranu podle Ligy lidských práv existuje podobných případů více. V České republice je to zatím jediný případ tohoto druhu, za který byla Česká republika odsouzena Evropským soudem pro lidská práva, i když zatím jen nepravomocně. Z dřívějška existují ještě dva podobné rozsudky, ale první se týkal pobytu poškozeného na psychiatrické klinice a druhý vyhoštění cizince.
