V čem spočívala vaše práce v hotspotu?
Jednalo se o poskytování právních informací žadatelům před i po zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany a některou další právní pomoc v rámci projektu „Evropští advokáti na Lesbu“. Co se týká právní pomoci, v době mého působení v táboře Moria, byla nejčastěji řešena problematika slučování rodin, která je částečně upravena zejména dublinským nařízením.
David Netušil Advokátní kancelář má od roku 2009. Specializuje se na cizinecké a imigrační právo. V hotspotu Moria pomáhal v srpnu 16 dní. Na Lesbos se vydal v rámci projektu „Evropští advokáti na Lesbu“ (Europenan Lawyers on Lesvos). Právníci tam působí jako dobrovolníci bez nároku na plat. Dopravu na místo financuje evropská právnická asociace CCEB spolu s německou asociací DAV. |
Jak to konkrétně vypadalo?
V první dvou srpnových týdnech, kdy jsem tam byl já, se ten projekt teprve rozjížděl. V táboře Moria je dva a půl tisíce uprchlíků, celkem jich jsou na Lesbu asi čtyři tisíce. A každý z nich by právní pomoc potřeboval. Oni vůbec nemají představu, jaká mají práva, nebo co mohou očekávat. Cílem projektu je, aby každý uprchlík měl přístup alespoň k základní právní pomoci, i když mu to jeho finanční situace neumožňuje.
Jednalo se o různé případy. Klientova manželka se například již nacházela v některém evropském státě. Klient si tedy musel zajistit doklady prokazující jejich manželství, zpravidla oddací list, nejlépe s ověřeným překladem. Další zase tvrdí, že má někde v Evropě tetu, strýce či jiného vzdáleného příbuzného. V tom případě jde také o to, jak prokázat příbuzenství. Ale je třeba ho upozornit na to, že není úplně stoprocentní, že se za nimi bude moci vydat.
Jaké panovaly podmínky v táboře? Před několika dny v uprchlickém táboře hořelo, čemuž předcházely střety mezi běženci (o požáru jsme psali zde). Myslíte, že tu situaci Řekové zvládají?
V době, kdy jsem tam byl, to na mě působilo, že to zvládají. V tomto ovšem také pomáhá velké množství neziskových a mezinárodních organizací, včetně orgánů a institucí EU.
Lidé, kteří patří do kategorie zranitelných osob, jako jsou třeba osamocené matky s dětmi, nezletilí, starší lidé a zranění, mají životní podmínky lepší než svobodní muži. Například osamocené matky s malými dětmi pobývají v klimatizovaných kontejnerech.
Naopak ti samostatní muži mají podmínky horší, žijí ve stanech. Nicméně možnost hygieny mají, stravu tam také dostanou. Na druhou stranu ve dne tam bylo 35 stupňů Celsia a v noci 25. V lednu a únoru tam i mrzne.
Byl jste svědkem nějakých potyček nebo všiml jste si napětí mezi běženci kvůli životním podmínkám v táboře?
Občas si někdo postěžoval, že ho napadl někdo z jiného etnika. Tábor úředníci rozdělili podle národností. Ale to byly problémy běžného charakteru, které vznikají všude, kde je více lidí na menším prostoru. Já osobně ani nikdo z našeho týmu jsme tam žádné násilí nezažili.
Měli místní obyvatelé problém s tím, že v Morii stojí uprchlický tábor?
Já jsem bydlel v Mytilene, což je asi dvacet kilometrů od Morie a každý den jsem tam dojížděl. Takže nemůžu říct, jaké názory měli lidé v Morii. Ale v Mytilene z toho příliš nadšení nebyli. Podle mých informací se veřejné mínění místních obyvatel postupem času mělo o něco zhoršit. Nutno dodat, že ne nijak radikálně, že by třeba obyvatelé demonstrovali.
S jakými lidmi jste pracoval? Byli to spíš váleční uprchlíci nebo ekonomičtí migranti?
Nejvíce to byli Syřané. Pomáhali jsme i Afgháncům. Uprchlíci pocházející ze Sýrie byli ze strany řeckých orgánů, ale i orgánů EU, upřednostňováni v rychlosti projednání jejich žádostí o udělení mezinárodní ochrany. Jejich žádosti byly zpravidla většinou úspěšné. I ze strany neziskových organizací byla patrná snaha více ve vztahu k řízení o mezinárodní ochraně pomáhat tam, kde jsou u žadatelů evidentní důvody pro její udělení.
Jaké měli očekávání běženci o azylu v Evropě? Nebyli zklamaní, že musí požádat o azyl v Řecku a ne v Německu?
Nesetkal jsem se s tím, že by přišel klient a řekl, že chce do Německa a nic jiného ho nezajímá. Většina z nich působila spokojeným dojmem, že se vůbec dostali do klidné oblasti. Někteří o tom i sami mluvili. Samozřejmě ti, co měli rodinu či příbuzné v jiném státě Evropské unie, chtěli pokračovat za nimi.
Utkvěl vám nějaký zajímavý příběh někoho z běženců?
Příběh afgánské rodiny, kdy při jejich cestě z Afghánistánu do Evropy došlo k jejímu nedobrovolnému rozdělení. Matce s dětmi se nakonec podařilo dostat do Německa, ale otec této rodiny byl se svou nezletilou sestrou zajat některou z povstaleckých skupin v Sýrii, která za jejich propuštění požadovala výkupné. Když po roce a půl jejich věznitelé zjistili, že výkupné nedostanou, tak je naštěstí propustili. Není třeba dodávat, že následky tohoto věznění byly na nich patrné.
Projevil někdo z nich zájem o Českou republiku?
Ne, oni Českou republiku ani neznají. Žádný klient neměl v Česku rodinu, se zájmem o Česko jsem se tak nesetkal.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
