Jednoho dne se ve filmovém zpracování Švandrlíkových Černých baronů nadporučík Mazurek opije, zastaví hospodskému svoji pistoli a ráno před nastoupenou jednotkou vyšetřuje, kdo mu ji „ukradl“. Když mu ji přímo před vojáky přinese hostinský osobně, Mazurek zaplatí, pistoli vezme, mlčky odejde do kanceláře a pak už se ozve jen výstřel.
Byť byl filmový nadporučík Mazurek důstojníkem „pouze“ u pétépáků – Pomocném technickém praporu pro komunistům nepohodlné – měl nějakou vojenskou čest. S ostudou, jakou si způsobil, by nadále žít nemohl.
Bez roušky a v restauraci. Prymula porušil zákazy, opozice žádá rezignaci |
Roman Prymula je plukovník. Zbraň sice nezastavil, ale byl reportéry Blesku nachytán, kterak tráví hodinu okolo půlnoci ze středy na čtvrtek v restauraci, kde byl kromě jiných i šéf poslanců ANO Jaroslav Faltýnek. Restaurace měla být tou dobou z Prymulova rozhodnutí zavřená jako všechny ostatní. Oba navíc vycházeli v pohodě bez roušky, což je porušení dalšího Prymulova nařízení.
Když se snímky v pátek ráno objevily na internetu, napsal jsem na sociální síť: „Už teď se těším na ty výmluvy. Tam žádná hospoda nebyla a ta částka taky nesedí. Na ministerstvu teď testujeme neviditelnou roušku. Měl jsem roušku celou dobu, ale těsně před odchodem se mi utrhlo ouško, takže mi upadla. S Faltýnkem jsme řešili vládní opatření, mohli jsme se setkat až po celodenním zachraňování tisíců mrtvých. To nebyl Faltýnek, jen tak vypadá. To jsem nebyl já, někdo tak jen vypadá. Sorry jako.“
Skutečnost byla možná ještě „zábavnější“. Po úvodním „snad se zas tak moc nestalo“ přišel Prymulův vodopád: „Na ministerstvu zdravotnictví jsem byl do 21:30, obdržel jsem pozvání pana Faltýnka, abych se zúčastnil schůzky. Odjel jsem ve voze, kde jsem měl roušku. Na Vyšehradě jsem vystoupil opět v roušce. Šel jsem do soukromých prostor vyšehradské kapituly. V tomto slova smyslu nebylo nic porušeno, nejedná se o restauraci. Pak jsem se vracel prostorem, který je venku. Byl jsem tam sám bez roušky. Sedl jsem si do auta a vzal jsem si roušku. Roušku jsem si nasadil v automobilu bezprostředně po dosednutí. Řešili jsme akutní věci. Týkaly se Sněmovny, byla tam řešená otázka komunikace. Řešila se problematika testů v moravskoslezském regionu.“
Sice chybí „sorry jako“ na konci, ale jinak to docela sedí, ne? Na rozdíl od nadporučíka Mazurka však plukovník Prymula o vojenské cti zjevně nic neslyšel. Soudě alespoň podle toho, kterak odmítl odstoupit z funkce, ačkoli ho k tomu premiér Andrej Babiš dopoledne vyzval. Ostatně nic jiného šéfovi ANO ani nezbývalo, jakkoli zjevně s ničím takovým nepočítal a neměl připravenou žádnou náhradu.
Uprostřed denně rostoucích čísel nakažených je to asi to nejhorší, co se mohlo stát. Zůstaneme-li u vojenské terminologie, tak předávat uprostřed zuřící bitvy, v níž navíc prohráváme, narychlo velení někomu jinému, je mimořádně riskantní.
Možná i to může být argument pro prezidenta Miloše Zemana, který má jednak k Prymulovi neskrývané sympatie, dokonce mu chce dát nejvyšší státní vyznamenání. Za druhé Zeman při různých příležitostech často rád opakuje bonmot: „Uprostřed brodu se nepřepřahá.“ Ostatně premiér Babiš už během dne vzkázal, že prezident má k odvolání ministra zdravotnictví výhrady.
Prymula odmítl rezignovat navzdory Babišově výzvě. Ať mě odvolá, míní |
Přesto Roman Prymula nyní ve funkci skončit musí. Svou půlnoční návštěvou „kapituly“ bez roušky napáchal víc škod než kdo jiný. Vláda při řešení druhé vlny pandemie není v lehké situaci. Nejprve byla kritizována, že zemi uzavírá příliš a zbytečně dlouho. Pak – často těmi samými lidmi, kteří asi ztratili paměť – že uzavírala málo a pozdě. Řada lidí přitom nechce omezení respektovat, ať už byla vydána brzy či pozdě. Jakoby žádné nebezpečí neexistovalo. A do toho všeho ukážou ministr zdravotnictví Prymula se šéfem poslanců nejsilnější vládní strany Faltýnkem, že sice vydávají příkazy a zákazy, ale sami mají všechno na salámu.
Horší dopad na morálku obyvatelstva by mohlo mít snad už jen to, kdyby se prezident Zeman premiéru Babišovi vzepřel, ministra zdravotnictví Prymulu ve funkci držel a začali se kvůli tomu veřejně dohadovat. Je přitom absolutně lhostejné, po jak dlouhou dobu.