Před kongresem v roce 2009 vás blízký spolupracovník Mirka Topolánka označil za jednoho z krajských kmotrů ODS, což se vás od té doby drží. Co pro vás znamená žít 14 let s touto nálepkou?
No, vidíte, je to 14 let. To to letí. Když vás takto někdo označí, nezbývá vám než se s tím naučit žít. Pokud se snažíte tu špatnou věc překlopit v dobrou, nebo aspoň neutrální, nějakým způsobem se s tím žít dá.
Tehdy měli regionální šéfové v ODS silnou pozici, dnes je strana pod vedením Petra Fialy úplně jinde, je hodně centralizovaná. Je na tom teď ODS lépe, či hůře?
Myslím, že se ODS hodně proměnila. Za mě to bylo hodně tvrdé, silné, takové jakoby z ulice. Dnes je to víc uhlazené, akademické, přátelské. Když to vezmu na procenta, před vámi zmiňovaným výrokem jsme měli kolem třiceti procent. Když to přebíral Petr Fiala po pádu Petra Nečase, bylo to kolem sedmi. Nastala velká generační obměna, dnes jsme mezi 15 až 20 procenty. Pořád je to tedy únosné.