Proti slučování škol už demonstrovaly stovky rodičů v Olomouci, Jablonci, Liberci a České Lípě. A ve třetím pražském obvodě se kvůli hádkám o to, která škola přežije, a která ne, rozpadla tamní koalice ODS a ČSSD.
Odhady krajů jsou přitom neúprosné: dětí se rodí čím dál míň, kvůli tomu by se v příštích deseti letech měl zpečetit osud celkem asi pěti set škol a školek v zemi. A učitelé se budou muset připravit na propouštění.
V příštích třech letech by jich mělo ze školství odejít více než čtyři a půl tisíce. Přesnější statistiky zatím nikdo nezná. "Je to zcela v rukou krajů a obcí. My je můžeme k úsporám nutit jen nepřímo: pomocí peněz," řekla Michaela Lagronová z ministerstva školství.
S rušením škol sice souhlasí každý druhý člověk, ale jen do chvíle, než se ho to přímo dotkne. "Jde o princip. Rušit školy se asi musí, ale radní nám lžou a nejsou schopni své rozhodnutí zdůvodnit," tvrdí matka žákyně jedné ze zanikajících škol Eva Rezková.
Slučování škol je nezbytné i podle předsedy Asociace základního školství Karla Bárty. "Zastupitelé ale dělají jednu chybu. Rozhodují o tom sami, aniž by to nejdřív projednali s řediteli škol. Impulz k tak nepopulárnímu kroku přitom musí vzejít zdola. Ředitelé sami nejlíp vědí, zda se jejich škola uživí, nebo ne, a spíš se dohodnou," vysvětluje Bárta.
Školy rušte, ale tu naši vám nedáme!
Škol je moc a dětí málo. Že to nejde dohromady, rodiče žáků nepochybují. Když však má padnout zrovna ta "jejich" škola, vyjdou do ulic a protestují.
Rodiče dětí školou povinných se bouří. V Praze a Olomouci po stovkách demonstrují, v Liberci, Jablonci nad Nisou a Vsetíně zase sepisují petice. Protestuje se skoro všude. Důvod? Radnice ruší jednu školu za druhou a rodičům dětí se to nelíbí.
V celé zemi má během příštích deseti let podle odhadů krajů zmizet zhruba pět set škol a školek. A už teď, kdy je zpečetěn osud jen několika desítek z nich, je jasné, že to snadno nepůjde.
Soudě podle argumentů protestujících rodičů, radnice při výběru chybují. Vesměs ruší ty nejlepší, nejnavštěvovanější a nejhezčí školy. Zastupitelé měst a obcí sice tvrdí, že to tak není, ale své rozhodnutí, proč ruší tu kterou konkrétní školu, umějí zdůvodnit málokdy.
Když se zastupitelé začnou ohánět údaji o úbytku dětí, ukáže se, že zrovna škola, kterou ruší, má žáků dost. A když se vymluví na drahý provoz budovy, rodiče zjistí, že právě ta "jejich" škola, která má zmizet, platí za energie skoro nejméně.
Například základní škola v pražské Vratislavově ulici stojí na klidném místě, pár metrů pod Vyšehradem. Navíc se topí v zeleni. Pro děti tu mají moderně vybavené hudební studio, místní žákovský pěvecký soubor je vyhlášený. Příští rok tu už nové prvňáky nepřivítají.
Rozhodla o tom radnice Prahy 2. Děti ze spádové oblasti se mají přestěhovat do vzdálenější školy v ulici K Botiči. Ta je sice na pohled také pěkná, ale profesionální výuku hudby nenabízí. Navíc to budou mít "přestěhovaní" žáci do školy dál. A mnohým z nich cestu do školy překříží dvě rušné křižovatky.
"Musíme šetřit," zdůvodňuje své rozhodnutí radnice. Rodičům se to nelíbí. "Jde jim jen o budovy, ne o děti," vyčítá radním předsedkyně místního sdružení rodičů Linda Veselá. Rodiče jsou natolik rozezleni, že si společně najali právníka, který se pokusí rozhodnutí zastupitelů zvrátit u soudu.
Radnice Prahy 2 zištný zájem popírá, mnohé jiné obce se jím však netají. Uvolněné budovy chtějí pronajmout zase školám - ale těm soukromým, které platí. "Čím lepší objekt nabídneme, tím víc si ze zájemců o nájem můžeme vybírat," podotkl k rozhodnutí o sloučení škol v ulicích K Lesu a Smolkova starosta Prahy 12 Petr Hána. Rozhořčeným rodičům tak vysvětlil, proč ze dvou místních škol na jejich děti vybyla ta horší.
