Pražský vrchní soud podle informací Práva zamítl žádost Ludmily Brožové-Polednové o odklad trestu. Nastoupit k jeho výkonu by měla do 14 dnů. Půjde rovnou k vám, do Světlé?
To ne. I když se předpokládá, že půjde k nám, nemůžeme to říct s jistotou. Její nástupní věznice je vazební věznice v Plzni, kam spadá podle místa svého bydliště.
Co ji tam čeká?
Tam podstoupí některé nástupní procedury - třeba ověření totožnosti a základní zdravotní prohlídky, které absolvuje každá odsouzená, například jestli nemá vši. Lékaři posoudí, zda je odsouzená zdravotně "áčková", tedy schopná pracovat, nebo "esková", pracovně nezařaditelná - což je u ženy v jejím věku pravděpodobné. Pak ji zřejmě ještě pošlou do vězeňské nemocnice v Praze na Pankráci k dalším nutným vyšetřením.
A pak k vám?
Pokud bude rozhodnuto, že patří k nám, pak k nám. Dvakrát týdně se odsouzení a odsouzené z celé země nakládají do autobusu, který je rozváží do příslušných věznic. To se určuje na dispečinku v Praze.
Je vaše věznice zařízena, aby si v ní mohla svůj trest odpykat takto stará a nemocná žena?
Ano. Pokud lékaři například rozhodnou, že je na určitém stupni invalidity, jsme na to připravení. Už máme několik invalidních odsouzených, umíme si s tím poradit. Když jsou například pohybově handicapované, řešíme jim donášku stravy a podobně. Také ženy vozíme k lékařům specialistům do Havlíčkova Brodu.
|
Jsme svým způsobem smetiště ženské populace. Vím, že to zní hrozně, ale vemte si, že ty ženy předtím byly mnohdy ve velmi extrémních podmínkách, jejich stav je zbídačelý. Chceme jim pomáhat, ale máme na to jen tři sestřičky. |
Je tu jedna osmasedmdesátiletá žena. Ale v takovém věku, jako je paní Brožová-Polednová, tedy osmdesát sedm let, jsme odsouzenou ještě neměli.
Jak starší vězeňkyně snášejí pobyt za mřížemi?
Začátky jsou pro ně asi mnohem obtížnější než pro mladé ženy, ale nakonec se adaptují přiměřeně, neměli jsme tu žádný případ psychického zhroucení. Když mají potvrzené vážné lékařské nálezy, tak se je snažíme dávat i do menších kolektivů, než je běžných osm. Protože tam jsou ženy s podobnými charakteristikami, sblíží se. A hodně pomáhá rodina, korespondenčně, nebo teď už je možné i telefonovat. Případným problémům se snažíme zabránit i pravidelnými návštěvami psychiatra. Náš je velmi zkušený, moc dobře pozná vážný stav i simulaci.
Takže pro vás nebude žádný problém se o vězeňkyni v pokročilém věku postarat?
Umíme zařídit podmínky pro ni, stejně jako pro jakoukoliv jinou ženu. V jejím posudku od očního lékaře jsem četla, že potřebuje trvalý zdravotnický dozor, který by jí pomáhal při aplikaci nějakého očního krému. Ale i s tím bychom se dokázali vyrovnat.
Máte dost zdravotnického personálu?
To je otázka, kterou využiju, abych si trochu postěžovala. Na šest set odsouzených máme tři zdravotní sestřičky. Přitom nemocnost ve společnosti, ale i u nás ve vězení je čím dál horší. A i když na mě budou humanisté zase křičet, tak musím říct, že my jsme svým způsobem smetiště ženské populace, skládka, kam také mnohé z nich dostala společnost. Vím, že to zní hrozně, ale vemte si, že ty ženy předtím byly mnohdy ve velmi extrémních podmínkách: byly bez práce, žily na ulici, kradly, fetovaly, mají spoustu neléčených nemocí, jejich stav je zbídačelý. Ale chceme se k nim chovat jako ke každému člověku, který potřebuje pomoct. Ale máme na to jen sestřičky. Ty nevědí, kam dřív skočit. Ale jsou zlatý.
