Pokud Spojené státy vybudují v České republice radarový systém jakožto součást protiraketového programu vyvinutého Bushovou administrativou, Rusové nejspíš na Českou republiku zaměří taktické rakety s jadernými hlavicemi.
Ale mnoho Čechů se obává většího nebezpečí než Ruska, a sice možnosti, že by Spojené státy svůj obranný systém vůbec nemusely rozmístit. Viceprezident Joseph Biden tuto alternativu nadhodil minulý týden v Mnichově, když prohlásil: "Počkáme si na to, co řeknou experti, a pak uvidíme."
Čeští politici i jejich polští kolegové do projektu protiraketové obrany investovali spoustu politického kapitálu. Pokud ho Obamova administrativa nedotáhne do konce, přívržencům protiraketového štítu bude připadat, že je USA nechaly na holičkách.
Milan Vodička pro The Wall Street JournalČtěte originál textu na on-line verzi The Wall Street Journal. |
A co hůř, čeští a polští vůdcové ztratí věrohodnost, z čehož budou těžit jejich odpůrci a hlavně Rusko. Nezdar radarového systému si bude Moskva vykládat jako důkaz svého vlivu na střední Evropu a jako uznání svého práva veta v otázkách evropské bezpečnostní politiky.
Viceprezident Biden zjevně nedoceňuje, že v projektu protiraketové obrany nejde jen o americké zájmy, ale i o Čechy a Poláky.
Vypadá to, že nás Američané převezli
Američané chtěli radar a antirakety a chtěli je na území Česka a Polska. Naši vůdcové vynaložili velké úsilí, aby vyhověli žádosti Washingtonu.
Stáli si pevně za svým tváří v tvář vášnivým protestům doma i zastrašování ze strany Ruska. Nedávno Moskva odvolala vyhrůžku, že Kaliningradu nasadí rakety Iskander, pokud se ale protiraketová obrana stane realitou, může na to ještě dojít.
Začíná to vypadat, jako když nás Američané převezli - a když je teď v Bílém domě nový řidič, myslí si, že nás mohou jen tak vysadit u pangejtu.
I kdyby Obamova administrativa nakrásně zařadila u protiraketové obrany zpátečku, nevrátí tak vztahy s Ruskem ke statu quo ante. Rusko totiž proměnilo otázku systému protiraketové obrany v České republice a v Polsku v ukázku svého rostoucího vlivu.
Pro Rusko je to nyní otázka demonstrace své moci v zahraničí.
Je pro Obamu radar drahá hračka?
Kdyby nebylo Ruska, nebyla by se změnou kursu Washingtonu taková potíž. Ovšem kvůli ruskému angažmá se z toho stala úplně jiná hra. Zatímco pár antiraket v Polsku může zastavit jednotlivé rakety, nemohou zabránit masivnímu úderu jaderné velmoci jako Rusko. To proto, že tento systém je namířený proti Íránu, nikoli Rusku.
Nesmiřitelná pozice Moskvy ještě Prahu a Varšavu utvrdila v jejich odhodlání. Obě země se obávají, že se Kreml snaží omezovat českou a polskou suverenitu a jejich zahraniční politiku. To už jsme zažili.
Tak to alespoň vypadá z české perspektivy. Umím si už představit závěr Obamovy administrativy: protiraketová obrana je drahá hračka s nejistým přínosem a nepříjemnými vedlejšími účinky. Takový výsledek je ještě pravděpodobnější vzhledem ke globální ekonomické krizi a nelehké fiskální situaci v USA.
Není pochyb o tom, že Rusko by těžilo ze scénáře, v němž by USA daly projekt protiraketové obrany k ledu. Jen si vzpomeňte na situaci v Gruzii loni v létě.
Během konfliktu v Jižní Osetii znepokojivě mnoho analytiků v amerických novinách tvrdilo, že rozšíření NATO byla chyba. Z tónu těchto článků jasně plynulo, že rozšířením Severoatlantické aliance si USA jen vykoledovaly další potíže s Ruskem. Rovněž se z těchto článků dalo vyčíst, že USA a další západní velmoci nestojí za svými novými východoevropskými partnery příliš pevně.
V tomto světle je jasné, že americký ústup od programu protiraketové obrany by byl pro Moskvu ohromným vítězstvím. Washington si nemůže dovolit odsunout Čechy na vedlejší kolej.
