Tak rychle přitom dětí, které se rodí postižené, zdaleka nepřibývá. Jejich počty podle odborníků zůstávají zhruba na stejné úrovni.
"Teď při porodech zachraňujeme půlkilové novorozence, kteří pak mají častěji nějaké postižení. Jenže před těmi patnácti lety se totéž týkalo dětí, které vážily při porodu kilo. Takže je jich pořád zhruba stejně," říká ředitel porodnice v pražském Podolí Jaroslav Unzeitig.
Pravá příčina zvyšujícího se počtu "postižených" dětí tkví v tom, že je módní "diagnóza" pro žáky, kterým nejde učení, ale i pro školy výhodná. Psychologové to považují za vážný problém. Tento týden se radili, jak nárůstu počtu dyslektiků (porucha čtení) a dysgrafiků (neschopnost vyznat se v písmenech) zabránit.
"Připravujeme nový předpis pro školy, který by počty dětí s touto diagnózou měl zase srazit. Dětí s opravdu vážnou poruchou učení je do dvou procent," říká ředitelka Institutu pedagogicko-psychologického poradenství Jana Zapletalová. Na změnu je prý nejvyšší čas.
"Přijde učitel a chce, abych žákovi potvrdil, že je dyslektik. Jen proto, že si při čtení plete písmena," upozorňuje psycholog Václav Mertin. Pro školu je to podle něho alibi. "Mají naučit číst každé dítě, ale s těmi, které mají ,papír‘ se mořit nemusí. A rodiče jsou rádi, že učitelé jejich dítě nedusí."
Dítě s "diagnózou" to má ve škole jednodušší. Učitelé ho mírněji známkují a nemusí si dělat hlavu se záměnou písmen v diktátech. Právě s tím měl potíže i devítiletý syn Věry Milcové z Prahy. "Ve druhé třídě nás učitelka poslala do poradny, kde mu zjistili poruchu psaní. Odmítla jsem to a učitelce zakázala se o tom před synem zmínit. Je líný jako všechny děti a chytil by se toho," říká Milcová. Vyplatilo se jí to: syn je už ve čtvrté třídě a školu zvládá výborně.
Zaklínadlo dneška: Jsem dyslektik
Ředitelka základní školy v pražské Hovorčovické ulici Marta Váňová už to bere jako běžnou věc: každé desáté dítě v její škole má potvrzeno od psychologa, že potřebuje nejrůznější úlevy.
"Z 350 žáků naší školy má diagnózu na některou z poruch učení 36. Před takovými dvaceti lety to přitom byly úplné výjimky," říká Váňová. Statistiky jí dávají za pravdu: ještě v roce 1990 trpělo některou z poruch učení (jako jsou dyslexie, dysgrafie a další) dvě procenta českých školáků. Loni už jich bylo šest a půl procenta.
"Neřekla bych, že těch dětí ve skutečnosti takhle lavinovitě přibylo. Spíš je to tak trochu módní záležitost, za kterou se někteří schovávají," míní ředitelka Váňová.
Někteří to hrají, jiní ne
U některých jejích žáků, kteří mají potvrzení, že trpí poruchou učení, je skutečně zřejmé, že i když se snaží, je pro ně čtení a psaní obtížné. "Jsou ale i takoví, u kterých je jasné, že je to jen nižším intelektem, a ne nějakou poruchou. Jen je to pro ně výhodnější," všimla si ředitelka Váňová.
S tím, že některým dětem takto rodiče dopřávají úlevy ve škole, souhlasí i další učitelé a ředitelé škol.
"Občas je ta diagnóza skutečně na hraně," přitakává ředitel základní školy v olomoucké ulici Stupkova Václav Poul.
Tak třeba trpět poruchou čtení (takzvanou dyslexií) se vyplatí třeba při diktátech. Učitelé při nich těmto dětem musí dopřát víc času než ostatním. "Píše se diktát a paní učitelka řekne: Pepík, Maruška, Ivana a Terezka píší jen každou druhou větu. Tím mají na psaní víc času než ostatní. Jindy dostanou jiné zadání u písemných prací," upřesňuje ředitelka Váňová.
Mírnější je i známkování. Dětem s poruchami čtení a psaní například nemusí dělat velké starosti, když zamění tvrdé y za měkké, protože se na to tolik nehledí.
"Beru to tak, že ty děti na to zkrátka mají právo," podotýká Poul. V jeho škole je momentálně šest procent dětí s nejrůznějšími poruchami učení. "Rodičům těch dětí se není co divit, že pro ně chtějí nějakou tu úlevu. A mít potvrzení, že jsem dyslektik, je dnes společensky úplně běžné, dítě to rozhodně do života nijak nediskvalifikuje," upozorňuje psycholog Václav Mertin z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Záleží na učitelích
Malá českobudějovická základní škola v Novohradské ulici patří k naprostým výjimkám. Na první stupeň tam momentálně nedochází ani jediné dítě, které by mělo potvrzení, že trpí některou z poruch učení. "Ve skutečnosti tady pár takových dětí máme, jen nemají stanovenou takovou diagnózu," říká tamní ředitelka Václava Štěrbová.
Čím to je? V její škole je jen šestnáct tříd a tamní učitelky jsou v dobrém kontaktu s rodinami svých žáků. "My ty děti pozorujeme a snažíme se jim výuku individuálně přizpůsobit. Na to nepotřebujeme žádné potvrzení. Vždycky záleží na škole, jestli to dítě k psychologovi pošle nebo ne," vysvětluje Štěrbová.
S jejím přístupem souhlasí i ministerstvo školství. "Ten nárůst počtu dětí s nejrůznějšími dyslexiemi a dysgrafiemi je daný i tím, že školy správně nechápou školský zákon," míní Zuzana Kaprová z ministerstva školství.
Školský zákon totiž nařizuje, aby učitelé vycházeli dětem vstříc podle jejich individuálních potřeb. "Jenže některé školy tohle zřejmě nepochopily a myslí si, že kvůli tomu, aby se nějakému dítěti věnovaly víc, potřebují razítko od psychologa," říká Kaprová.
NEJČASTĚJŠÍ PORUCHY UČENÍ
DYSLEXIEJde o vývojovou poruchu čtení. Děti s dyslexií se obtížně učí číst, není to však tím, že by nebyly dost inteligentní. Příčinou dyslexie je nejčastěji dědičnost. Rodiče, kteří jsou sami dyslektici, mají 50procentní pravděpodobnost, že jejich dítě bude trpět stejnými obtížemi. Dále může být porucha způsobena změnami ve funkci centrální nervové soustavy. Někdy se podaří dyslexii péčí odstranit, většinou však přetrvá do dospělosti. Častěji postihuje chlapce než děvčata.
DYSGRAFIE
Porucha psaní, která postihuje grafickou stránku písemného projevu dítěte. Školák si obtížně osvojuje tvary jednotlivých písmen. Jeho písemný projev bývá nečitelný, dítě si obtížně pamatuje písmena, obtížně je napodobuje, často je zrcadlově obrací. I dítě s dysgrafií ovšem může psát čitelně, když má na psaní neomezený čas. Má-li porucha vážný průběh, dítě se vůbec nenaučí psát. Dysortografie Vzniká podobně jako dyslexie. Dítě má potíže rozlišovat sluchem jednotlivé hlásky, hlavně ty, které jsou si blízké výslovností. To se pak odráží i v psaném projevu. Školák například zaměňuje slabiky a hlásky, které znějí podobně -například s a z.
DYSKALKULIE
Porucha počítání. Nejčastěji se projevuje tím, že dítě nedokáže pochopit symbolickou povahu čísla, potíže má i se zapamatováním si číslic. Nepřekonatelné potíže mu v matematických úlohách zpravidla dělají přechody přes desítku.
SYNDROM ADHD
Hyperaktivita s poruchou pozornosti. Jde o lehkou mozkovou dysfunkci, tedy změnu ve stavbě nervové soustavy dítěte. Porucha ovlivňuje celkové chování dítěte. Dítě nedokáže udržet pozornost, reaguje přehnaně rychle a nepřiměřeně, je hyperaktivní, tedy má prudké a nadbytečné pohyby, mluví nahlas, vykřikuje. Podle odhadů 44 % těchto dětí zároveň má některou z dalších poruch učení.
