Podzim roku 1941 se na území Čech a Moravy vyznačoval především represemi nového zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, které denně připomínaly seznamy popravených tištěné na výrazném červeném papíře, což mělo mj. evokovat barvu krve a zastrašit české odbojáře a jejich pomocníky.
Přitom zůstávají stranou události, které jsou neméně důležité pro další vývoj v protektorátu. V říjnu 1941 se při pohřbu jednoho z nejaktivnějších českých novinářů sloužících nacistickému režimu dostal do povědomí veřejnosti člověk, který od roku 1942 zásadně ovlivnil českou kolaboraci a vývoj v protektorátu. V prvním případě se jedná o dnes neprávem zapomenutého novináře Karla Lažnovského, v případě druhém pak o Emanuela Moravce.
Nabízí se otázka, proč se chtěl generál Eliáš zbavit největších kolaborantských šéfredaktorů. Odpověď je logická, protože správně podávaná propaganda může v totalitním zřízení účinně zapůsobit na její příjemce.
