Jenže ten zároveň zuřivě lpí na předvolebním programu. Odkládá platnost zákonů schválených ČSSD a KSČM, jako je pracovní zákoník či zákon o nemocenské. Vyhazuje lidi spjaté s minulou vládou s razancí nového šéfa soukromé televize. A navíc Langer na ministerstvu vnitra děsí poněkud paranoidní vůdce sociálních demokratů.
Ti by byli blázni, kdyby Topolánka podpořili. A jakýkoliv obchod mezi ODS a KSČM se zdá pro obě strany příliš riskantní. Topolánek však není žádný blázen či ovce, která by šla sama na porážku. On prostě musí ukázat obě tváře.
Voličům a sympatizantům ODS musí dát najevo, že pokračuje v boji "proti socialismu", který mu přinesl už čtyřikrát úspěch ve volbách. Ostatním, že je smířlivý státník, který si přeje pro zemi to nejlepší, což jsou v tomto případě předčasné volby – vždyť po nich volá většina veřejnosti.
Pokud neudělá zásadní chybu, s ochromeným Paroubkem už neprohraje. Předčasné volby, po kterých touží ODS, pasovaná průzkumy za jejich vítěze, jsou teď nejpravděpodobnější variantou, i když počátkem října vláda propadne.
Prezident už vysílá signály, že je připraven jmenovat úřednického premiéra. Po bleskové porážce Kalouskova převratu má expremiér Paroubek jen nepatrnou šanci, že dostane druhý pokus na to, aby sestavil svůj tým závislý na podpoře komunistů a jednoho či několika přeběhlíků od křesťanských demokratů či zelených.
Něco takového by Klause znemožnilo v očích prakticky všech zákonodárců i voličů ODS. A pravděpodobně i v očích většiny veřejnosti.
A úřednický kabinet, ten s sebou nutně nese předčasné volby. Dokud ČSSD nedojde k závěru, že jsou jedinou rozumnou možností, bude cesta k nim trapná a pro všechny krvavá.
Neutrální vláda, na které se s prezidentem shodnou Topolánek i Paroubek, by ušetřila zbytečnou a čím dál škodlivější totální válku. Oba političtí pitbulové už ukázali, jak krutě umějí zápasit. Je načase, aby složili i druhou část zkoušky dospělosti – dohodli se aspoň na pravidlech další rvačky.
