Základní průpravu na různé nepříjemnosti, které nás budou provázet i v dalších měsících, jsme zvládli.
Co je vysoce pozitivní zpráva - Češi vstoupili do volebního roku 2010 patřičně zocelení.
Po loňských otřesech se vlastně není čemu divit: v ekonomice jsme zažili propady, krachy, propouštění, v politice zase demise, zvraty a podrazy.
Průzkum PRO MF DNESČeši vstupují do nového roku s obavami o práci a životní úroveň |
Která z variant je ta pravá, průzkum neříká. Ale ono je to vlastně jedno. Víme, že "prožívání" politiky není to, čím by Češi chtěli naplnit svůj rok 2010.
"V životě naštěstí jde i o jiné věci než o politiku a ekonomiku," pravil ve svém novoročním projevu prezident Václav Klaus, což z jeho úst znělo příjemně sebekriticky. V této souvislosti pak zmínil fungující rodiny, pevné mezigenerační vztahy, tolerantnost a citlivost k blízkým.
Už zmiňovaný průzkum, kterým MF DNES každoročně na přelomu roku zkoumá nálady a názory lidí, dává Klausovi za pravdu.
Hlavní zdroj své radosti a těšení vidí 58 procent lidí ve své rodině (před rokem to bylo 41 procent). K ní se upínají právě ve chvíli, kdy na pozitivní zprávy "zvenčí" nevěří: bojí se zdražování, bojí se o životní úroveň, o práci...
V podstatě vymizela skupina lidí, kteří se nebojí ničeho (teď 17 procent, loni 45 procent).
I to o něčem svědčí.
Češi jsou na začátku roku 2010 patřičně skeptičtí a uzavření do sebe. Když se zkrátka nemůžou těšit, že si po přidání platu v práci konečně dopřejí něco nového, ne-li rovnou nové bydlení, pak třeba auto nebo vysněnou dovolenou, o to víc hledají důvod k radosti doma.
Je to pochopitelné a vlastně to pro ten letošní rok není vůbec špatná výchozí pozice. Neočekáváte-li nic, natožpak nějaké zázraky, nemůžete být zklamaní. A pokud se zadaří, pak jedině dobře - příjemným překvapením se přece nikdo nebrání.
Tím letošním by nakonec mohlo být odražení ekonomiky ode dna opět vzhůru (různí analytici předpovídají po loňském čtyřprocentním propadu až dvouprocentní růst!) a v politice sestavení silné a k odvážným krokům odhodlané vlády.
Ani já žádný zázrak nečekám. Ale přesto nám držím palce!