Základem problému je zřejmě to, že rodiče Terezy a její manžel zastávají zcela rozdílná stanoviska a nejsou ochotni se dohodnout na další péči.
Tento případ více než jakýkoli jiný ilustruje, že obecně přijímané tvrzení, že „v lepším zájmu nemocného jsou nejlépe schopni rozhodovat příbuzní“, nemusí být v praxi vždy jednoznačné. Konkrétně tedy jde o to, jací příbuzní to mají být.
Za této situace již nejde ani tak o to, kdo je podle našich představ kompetentní rozhodnout, jako spíše o to, jaké rozhodnutí se přijímá. Ti, kdo budou prosazovat odpojení od přístrojů, budou hájit kompetenci manžela, naopak ti, kdo budou pro udržovaní stavu, budou hájit práva rodičů.
Dalším problémem, který celou situaci komplikuje, je fakt, že rozpor v názorech na další péči o Terezu jde napříč spektrem názorů lékařů, právníků a zúčastněných osob. Ukazuje se, jak hluboce je dnešní svět rozdělen a jak rozdílné názory v oblasti lékařské etiky panují.
Za situace, kdy existují jen myšlenkové alternativy a utkávají se rozdílná názorová stanoviska, je však jakékoli rozhodnutí již od počátku ochromeno.
Lékaři nemohou dělat nic, neboť mají oprávněné obavy z případné soudní žaloby. Rodiče ani manžel také nic nepořídí, neboť dceru má v péči zdravotnická instituce. Nakonec tedy zbývají jen nekonečné soudní spory, ve kterých vyšší instance ruší rozhodnutí té nižší, a pozorovatel tak nabývá dojmu, že o tom, co je etické, vposledku rozhoduje soud.
Také u nás se připravuje zákon, podle nějž mají příbuzní pacienta právo nahlédnout po jeho smrti do zdravotní dokumentace. To zní rozumně, ale od počátku není opět jasné, jací příbuzní to mají být. Má to být manželka, se kterou se pacient před dvaceti lety rozvedl, nebo milenka, se kterou patnáct let žil? Určit, kdo je vlastně blízkým příbuzným pacienta a kdo rozhoduje v jeho nejlepším zájmu, je velice těžké.
Ač to zní paternalisticky, domnívám se, že konečné rozhodnutí o tom, jakou terapii pacientovi poskytnout a jakou vysadit, by měli mít nakonec v rukou lékaři.
Měli by samozřejmě znát a pokud možno zohlednit názor příbuzných, ale ani soud, ani různá protichůdná stanoviska blízkých osob by jim neměly bránit v poskytování takových postupů, které jsou v souladu s jejich svědomím. Ono svědomí však nemá být formováno zákony trhu, nýbrž kultivováno.
