Jak to dělají Poláci? Ti mají jazyk podobný, jako je čeština. Ne stejný, ale to nevadí, ty jazyky jsou si blízko. 7 pádů mají taky. Žena se příjmením jmenuje např. Kubik. Nejmenuje se Kubíková ani Kubika. Jak to tedy řeší v běžném hovoru oni?

V zásadě tak, jako v češtině, tedy sledují, kdy by samo příjmení bylo neurčité a v těch případech ho doplní skloňovaným jménem - vlastním (např. Tamara) nebo něčím rozlišujícím, např. vhodná přídavná jména, zájmena atp. A v dalších větách už je zpravidla věc gramaticky jasná a není třeba doplňovat. Oni leccos méně přechylují a říkají třeba pani profesor) a pak to nepřechýlené slovo neskloňují. Podobně jako v reportáži z tenisu o sestrách Williamsových by snadno bylo možné určit, kdo koho porazil i bez přechylování doplněním jejich osobních jmen. To platí ve všech jazycích.

Pikantní je ovšem to, že stoupenkyně a stoupenci jednotných příjmení nebrojí také proti tomu rozlišení pohlaví u osobních jmen, např. Jan a Jana. Že ta odvozenost je neuráží. To možná bude až příští etapa.

By me zajimalo, jestli tedy i napr. moderatori v prenosech nebudou muset pouzivat koncovku ova u cizich zenskych jmen, protoze to trha usi. Ve finale to bude opet po kocourkovsku, pokud ceska prijmeni prechylovat muset nebudeme a ta cizi ano.

Věřit můžete, ale skutečnost je taková, že je to čím dál větší trend. A nejedná se jen o příjmení. Jde o všechny ty pseudoliberalni postoje, díky nimž se dnešní mladí cítí svobodnější. Nemyslím si, že s tím lze něco dělat. Ona s tím sama něco udělá historie.

Například hippies - snažili se být benevolentní skoro ve všem. I ve výchově. A konečný dopad toho byl, že když se jejich potomci stali rodiči, byli mnohem přísnější a konzervativnější než byli jejich rodiče.

Ona to historie semele. Buďme rádi, že nežijeme např. v době třicetileté války v Evropě. Tohle je ještě sranda. Smutná, ale sranda...

Neřekl bych trend, ale spíš móda, to je mocná čarodějka.

Dobrý den,

mně to přijde v pořádku, aby si žena mohla vybrat, zda-li bude mít nebo nebude mít -ova.

Jelikož je u nás zvykem, že žena po svatbě přebírá příjmení mužovo, tak v tomto ohledu je volba koncovky jistým kompromisem.

Navíc pro komunikaci se zahraničím je to nesporná výhoda.

Tady si odporujete. Je zvykem - aby žena přebírala jméno po manželovi, ale zvykem je i, že má koncovku -ová.

A na druhou stranu je zcela možné, aby se manželé domluvili a převzali příjmení manželky.

Myslíte, že když se žena za svobodná jmenovala - Nováková a vezme si Svobodu, že by se najednou měla přejmenovat na Svoboda?

A jak je to vlastně s ostatními koncovkami? Konečná, Bílá, apod. Ty by měly být teď i s ý na konci?

Veškeré skloňování můžeme zrušit. Čeština je zbytečně složitá.

Jj češtinu můžeme zrušit! Je to zbytečné květnatý a krásný jazyk...

Slováci si chrání jazyk extrémně i zákonem, tak my musíme být opačný extrém ...

Jenny Suk?

Květa Hošek :-)

Momentalne sa hrabem v matrikach slovenskych a aj ceskych kvoli predkom (19 storocie a driv ) a -ova som tam teda este nevidel..

Užil jsem si noc s Novákem pak bude znamenat co? Že jsem bisexuál nebo jen čistě heterosexuál? Nebo to bude správně: "Užil jsem si noc s Novák"?

Rozhodující je, jestli si ji ponechají mluvčí. Nikdo jim ji sebrat nemůže.

Nejsem češtinář, ale když slyším -ová, není to přivlastnění, tedy čí, ale jaká. Pokud jsem Kunst, tak mnou přivlastněná by byla Kunstova. Kunstová je prostě ženská verze mého příjmení a tak by to mělo zůstat. Samozřejmě s citem pro jazyk; jak tady někdo zmiňoval, určitě ne Cherová, ale Clintonová mě připadá normální. Třeba jako Česko, to zní odporně, třebaže je to asi jazykově správně, ale pro mě to budou vždy Čechy (než nás tedy zamoří cizí "kultury"...).

Tu posledni vetu my Moravaci citime hodne jinak, ale jinak souhlasim