Nejvyšší soud rozhodl, že poslanec a šedá eminence Věcí veřejných Vít Bárta nemůže být stíhán za to, že v únoru 2011 nabídl na zasedání poslaneckého klubu kolegům bezúročné půjčky (o nejnovějším vývoji v kauze více zde).
Podle soudců šlo totiž o projev na půdě Sněmovny a ten podle ústavy může potrestat maximálně mandátový a imunitní výbor. Policie a soudy jsou na to krátké.
Verdikt překvapil právníky. V důsledku totiž znamená, že zákonodárci můžou na klubech ostatním klidně nabízet úplatky nebo je vyzývat k fyzické likvidaci politických konkurentů.
"Sám o sobě je to husarský kousek obhajoby, protože tímto rozhodnutím je zpochybněna velká část rozsudku obvodního soudu. Když totiž bude chybět ten akt nabídky, tak se úplatek bude dokazovat jen velmi těžko," domnívá se advokát Jaroslav Ortman.
Ale závěr Nejvyššího soudu má podle něj mnohem dalekosáhlejší dopad. "Nejvyšší soud velmi volně vyložil pojem projev ve Sněmovně nebo Senátu, za který nelze zákonodárce stíhat. V podstatě říká, že projevem jsou jakákoli slova vypuštěná z poslancových úst," míní Ortman.
A to podle advokáta v důsledku znamená, že i kdyby Vít Bárta nebo jiný poslanec nyní na klubu třeba otevřeně nabízel úplatek, tak je v podstatě nepostižitelný. "Tím rozhodnutím jsem opravdu překvapen, myslím, že by zasluhovalo přezkoumat u Ústavního soudu," zamýšlí se Ortman.
O něco smířlivější je děkan pražské právnické fakulty a odborník na ústavní právo Aleš Gerloch. I on nicméně přiznává, že díky čerstvému rozhodnutí mohou poslanci na zasedáních klubů říct cokoliv, klidně i nabádat k podpálení aut politických konkurentů.
"Dosud se mezi orgány Sněmovny, kde jsou projevy zákonodárců nepostižitelné, počítalo plénum, komise a výbory. Nejvyšší soud k tomu teď přidal i poslanecké kluby. A je také pravda, že výklad slova projev byl zvolen velmi široký," přemítá Gerloch.
Domnívá se však, že kdyby zákonodárci verbálně páchali trestné činy třeba na chodbě Sněmovny nebo v jejím bufetu, tak už by na ně justice nejspíš opět dosáhla.
