Ponechme teď stranou pokus porovnávat očekávání ohledně chystané americké základny v Brdech se zkušenostmi se základnou v maďarském Tasszáru, kterou před třemi lety Američané opustili…
Potíž je porovnat i obyčejnou statistiku dopravních nehod, když se na prakticky stejných silnicích pohybuje několikanásobně více aut než před lety. Srovnání málo vypovídá o autech, která jsou určitě kvalitnější, či řidičích, kteří se třeba i víc bojí, ale je jim to v té tlačenici k ničemu.
Protesty proti porovnávání neporovnatelného zaslechneme v odborné hádce ekonomů o daních, anebo ve sporech politiků s klimatology o počasí.
Také prý nelze dnešní fotbal porovnat s tím před třiceti lety, kdy se ještě hráči měli čas zastavit s míčem, rozhlédnout a zamyslet se, komu přihrát. Dneska je to takový fofr, že se vlastně hraje jiná hra. Stejně je potíž srovnávat dnešní tenisty s legendami tohoto sportu. Panuje názor, že by velikáni minulosti byli dnes na dvorci pro legraci.
Vstoupit na tenký led ale znamená i pokus porovnávat chování dnešních sportovců mezi sebou. Za neporovnatelně originální se považují zuřivec ve fotbale, dopující cyklista, který přišel o vítězství ve Francii, či bývalý mistr a nyní intrikán v F1…
Experti, kteří protestují proti "porovnávání neporovnatelného“ a spatřují v tom demagogii, třeba i mají pravdu. Porovnávat se ovšem stejně vždycky bude.
Jednoduše člověk nemůže nevidět, že třeba ve sportu jsou vedle zuřivců, podvodníků a intrikánů také osobnosti, které vítězí podle pravidel, vystupují inteligentně, skromně a sympaticky…
Navíc je-li s porovnáváním potíž kvůli zběsile se měnící době, pak možná právě ta zběsilost, se kterou se vše kolem nás mění, omlouvá ono "porovnávání neporovnatelného“. Je to k úvaze!
