Poslechněte si celý rozhovor s Jindřichem Vobořilem v Kontextu:
Národní protidrogový koordinátor Vobořil vyznává koncept harm reduction (minimalizace rizik), který se snaží zvýhodnit a zpřístupnit méně škodlivé alternativy a zároveň ztížit cestu škodlivým variantám. Je to však princip, kterému se současná politika vlády i Evropské komise vymyká.
Jindřich Vobořil (1966)Národní protidrogový koordinátor (2010-2018 a 2022 dodnes). Zakladatel a ředitel Společnosti Podané ruce. Člen ODS. V oblasti drogové prevence aplikuje dle svých slov racionalitu a principy minimalizace rizik. Vystudoval pedagogiku a teologii na Univerzitě Palackého v Olomouci, postgraduálně pak aplikovanou psychologii na John Moores University v Liverpoolu. |
Unie totiž pokračuje ve svém tažení proti kouření a minulé pondělí skončil prodej ochuceného zahřívaného tabáku. Argumentací stejně jako tři roky zpátky při zákazu „praskacích“ mentolových cigaret je, že láká mladistvé začít s kouřením.
„Já bych chtěl vidět studie, které to dokazují,“ namítá Jindřich Vobořil, „a pokud to tak je, zakažme tyto výrobky.“ Podle něj pro takové tvrzení nejsou dostatečné důkazy.
Vobořil také dodává, že na půdě evropské byrokracie „vládnou bílé pláště, které mají mnohem větší slovo, protože za nimi stojí profesoři, lékaři“. Jde podle něj o profesionály velmi uznávané, kteří nejsou podezíráni z komerčních úmyslů.
„Paradoxně přitom farmakologie je třetí největší komerční sektor na planetě. Tabákový průmysl je provařenější,“ vysvětluje Vobořil, proč je tak těžké přicházet s neotřelým řešením založeném na vědeckém poznání.
Ať se děje, co se děje, 11 procent dětí ve věku šestnácti let podle něj kouří jednoduše v rámci experimentování. „Když začnou experimentovat s něčím méně rizikovým, tak to sice není dobře, ale jde o minimalizaci rizik, i když na vrcholku pyramidy je abstinence,“ říká Vobořil. Naopak na spodku jsou klasické cigarety. „Jediné, co funguje, je vysoká cena,“ říká k odrazování mladistvých od kouření.
Spor o zahřívaný tabák s příchutí míří k soudu |
S tím souvisí další paradox, a to je spotřební daň na alternativy cigaret. Jejich zdanění vzroste totiž raketovým tempem oproti klasickým cigaretám. „Původní návrh byl výrazně horší. Cigarety měly být nakonec nejlevnější produkt,“ kroutí hlavou Vobořil, který glosuje přemýšlení vlády jako příliš „fiskální“.
„To mě zase někdo z lékařské komunity napadl, jak takové věci mohu říkat, ale já 30 let pracuji se závislostmi. Troufnu tvrdit, že zde jsem odborník já a vím, jak fungují,“ ohrazuje se. „V realitě života prostě nemůžu jenom držet svatý prapor, ale musím mít něco, co zafunguje,“ vzkazuje puristům, kteří chtějí společnost zcela bez nikotinu.
Jak by se Vobořil tvářil na své dcery, kdyby užívaly nikotinové sáčky? Jaké to je stát mezi nadnárodními tabákovými a farmakologickými společnostmi? Můžeme se dočkat na švédských pět procent kuřáků v populaci do roku 2040? Bude znamenat zákaz zahřívaného tabáku návrat ke klasickým cigaretám? Poslechněte si podcast Kontext, kde se dozvíte víc!
