Pokud se však smíříme s tím, že budeme evropskou úroveň stále klopýtavě dohánět. Pokud míníme nadále trčet v mýtu o národu vzdělanců. Pro malou zemi bez surovin mohou být mozky jednou z mála, ne-li jedinou významnou konkurenční výhodou. Srovnatelné státy jako Finsko či Irsko vsadily na investice do lidí a vyplatilo se.
Ani ambicí České republiky určitě není být jen levnou, třebas i schopnou dílnou Evropy. "Dílny" se v moderním světě přesouvají sem a tam, tam a sem. Lidé a jejich znalosti zůstávají. Valné většině z nás ale právě všeobecný základ vzdělání, na němž by mohli stavět své příští kariéry, chybí.
A co hůř handicap si mnozí ani neuvědomují. Je jim třicet, čtyřicet a necítí motivaci dál se učit. Jak by také mohli? Stát řeší jejich potíže na trhu práce více sociálními dávkami než nabídkou příležitostí ke studiu.
V porovnání s "konkurencí" zaostáváme v počtu vysokoškoláků i gymnazistů. Ve vyspělých zemích studuje téměř každý druhý dvacetiletý, u nás jen každý čtvrtý. Cožpak to není varování? Dnes vyzývají k demisi ministra Zemana rektoři a děkani. Vysoká učení se propadají do hlubokých problémů.
ČSSD je však třeba vyčítat mnohem víc. Politické počítání do čtyř (vládních let) zapomíná, že populace stárne. Mladých vzdělanců nebude dost, abychom se udrželi v tempu vývoje. Učit se musí i věkem pokročilejší, po celý život. A ČSSD nedává odpověď na otázky Kde? Jak? Zač?
Sympatickou ideu investujme do lidí vyměnila za oportunistické investice do velkopodniků. Kolik miliard z veřejných peněz vyplýtvala jen na záchranu neperspektivních nebo mizerně řízených firem? I ten poslední argument vládní obhajoby proti žalobě škol - že v rozpočtu země není dost peněz - tak nakonec svědčí proti ní.
