"Dva pytle mě vyšly na 120 korun a jsem ráda, že jsem je vůbec sehnala," říká Daniela Rubášková z Teplic. Pro jemný písek, který se hodí pro děti, jela až do Ústí nad Labem a měla štěstí, že na ni zbyly poslední dva dvacetikilové pytle s obrázkem dítěte s lopatičkou v ruce. Prodavač jí je dokonce schoval, aby ji nepředběhli další rodiče, než si dojde pro nákupní vozík.
Děti z populačně silných ročníků si nemají kde hrát kvůli přísným normám. Radnice například musí pískoviště na každou noc zakrývat, aby do nich nemohla zvířata.
Proč si lidé neseženou písek třeba na stavbě? "Ten obyčejný syn nechce, nejdou z něho dělat bábovičky," vysvětlila Daniela Rubášková. Do ústecké prodejny OBI nevyrazila sama. Stejný nápad měli ten den i další rodiče, zboží proto rychle zmizelo. "Ráno jsme přivezli plnou paletu a teď zbyly poslední dva pytle," podivoval se prodavač.
Podobné je to i v jiných specializovaných obchodech. "O písek je zvýšený zájem," říká vedoucí Baumaxu v Ústí nad Labem Jan Kubeška. "A nejen o písek, ale i o pískoviště – třeba ve tvaru hrocha ho prodáváme tři druhy, umělohmotné i dřevěné," dodává.
Důvody zájmu o písek jsou tři: plné porodnice posledních let, rušení městských pískovišť a strach rodičů. Třeba v ústeckém obvodu Neštěmice bývalo devadesát pískovišť, zbyla čtyři.
Hygienici před lety zavedli přísné předpisy, podle kterých je nutné chránit písek před znečištěním. Radnice by musela každé pískoviště vždy ráno odkrýt a večer zakrýt, aby se do něj nemohli dostat psi a kočky. Na takové manévry však nemá vedení obvodu peníze ani lidi.
Rodiče se také bojí injekčních stříkaček od narkomanů, jež se stále tu a tam na dětských hřištích nalézají.
