Po dvaceti letech práce v médiích tak na vlastní oči sleduji, jak se z protiromských extremistů stávají romští zachránci. Romové na Facebooku sdílí příspěvky Tomáše Vandase z Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) a proruští dezinformátoři najednou používají oběť trestného činu jako důkaz svých tvrzení o údajném fašismu Ukrajinců. Že to je nesmysl? Nikoliv. Současná realita.
Trošku mi to připomíná situaci, kdy si původem ukrajinský chlapec v Břeclavi vymyslel napadení Romy, kteří ho měli zmlátit kvůli cigaretě. I tehdy situaci zneužili extrémisté: bez jakéhokoliv ověřování uvěřili verzi „napadeného“ chlapce, notně podpořenou výroky jeho matky v médiích. Výsledkem bylo několik tisíc lidí na demonstraci u Romy obývaného břeclavského bytového domu a ženy a děti schovávající se s pláčem ve sklepech.
Za smyšlený útok nemůže policie chlapce z Břeclavi nijak potrestat |
Jenže terčem tohoto násilí byli Romové, kteří se stali obětí uplatnění kolektivní viny. A co je skutečně paradoxní – svolavatelem demonstrace v Břeclavi byl právě Vandas, který podobné akce zopakoval na severu Čech. Dodnes si pamatuji, jak tam dav křičí cosi o „černých kurvách, co patří do plynu“.
Něco podobného se děje teď, jen s tím rozdílem, že tento incident měl tragický konec. Nikdo přesně neví, jak daná věc proběhla. Nikdo neví, kdo útočil. Ale podle veřejných vyjádření mají snad všichni jasno. Jedna strana tvrdí, že Ukrajinec napadl Romy, jiní lidé zase tvrdí, že Romové napadli Ukrajince a ten se jen bránil. A tvrdí to proto, že mají „zkušenosti s romským etnikem“. Kdyby tihle lidé byli soudci, tak se advokáti můžou jít pást. Nebyli by zapotřebí.
Že se nevyplatí soudit podle novinových titulků, ukázal právě vzpomínaný chlapec z Břeclavi. Většina lidí bezhlavě věřila, že Romové chlapce napadli v přesile, a byli jsme svědky bezprecedentního uplatňování kolektivní viny. O pár týdnů později se ukázalo, že všechno bylo jinak.
Po násilné smrti mladíka se v centru Brna strhla bitka mezi Romy a Ukrajinci |
U aktuálního činu v Brně jsem nebyl. Nemám tušení, kdo konflikt začal. Nemám tušení, kdo byl razantnější a proč mladý Rom zemřel. Nezbývá mi nic jiného než nechat pracovat policii. A všem ostatním doporučuji totéž. Jsem totiž svědkem toho, jak proruská část obyvatelstva uplatňuje stejnou kolektivní vinu vůči Ukrajincům a to samé dělá i určitá část Romů. Proč určitá? Protože i pro Romy platí, že se jedná o heterogenní skupinu obyvatel. Movitější či vzdělanější část romské komunity mívá jiné názory než ta chudší nebo méně vzdělaná.
Jenže i tu méně vzdělanou část veřejnosti je potřeba informovat. Prosté neuvedení státní příslušnosti pachatele aktuálně obviněného z vraždy si v kombinaci s tlakem dezinformátorů velmi snadno vysvětlí jako snahu zamlčení skutečnosti, že aktérem konfliktu byl Ukrajinec. K tomu si přidejte nedávné zacházení s romskými uprchlíky z Ukrajiny, kteří na rozdíl od etnických Ukrajinců spali i s dětmi na podlaze Hlavního nádraží v Praze, případně na ulici v Brně.
Násilná smrt Roma v Brně budí emoce, šíří se projevy nenávisti k Ukrajincům |
Zamíchejte k tomu výroky senátorky Hamplové, která veřejně mluví o segregaci romských dětí, a aby ten koktejl byl ještě zajímavější, přidejte Českou televizi. Romové už téměř třicet let čekají na vlastní mediální prostor ve veřejnoprávním médiu, podobně jako to mají televize na Slovensku nebo v Maďarsku. Jenže romštinu v televizi neuslyšíte. Ukrajinštinu jsme slyšeli za dvacet sedm dnů od začátku konfliktu.
Když dané ingredience smícháte dohromady, zaděláváme si společně na pořádný průšvih.
Osobně bych si uměl představit, že se k brněnskému konfliktu vyjádří odpovědný policista v kraji, případně s Romy komunikoval ministr vnitra Vít Rakušan. Uměl bych si ale představit daleko přísnější postupy vůči dezinformátorům, kteří vědomě lžou a vyvolávají v lidech agresi. Je však potřeba zapojit i romskou elitu, jež bude komunikovat s méně vzdělanými Romy, kteří se právem cítí sociálně a ekonomicky ohrožení.
To nejhorší, co můžeme udělat, je mlčet. Chudší a méně vzdělaný člověk bez rozdílu barvy pleti chce sociální jistotu. A pokud ji mít nebude, můžeme na Václaváku čekat daleko větší demonstrace, než si umíme představit.
