Na sobotním programovém sjezdu sociální demokracie si to Paroubek opět užil na sto procent. Co na tom, že Michal Kraus jezdil s podvodníkem do Ghany a ještě mu pomáhal s převody peněz? Za všechno může Mladá fronta DNES. Neměla o Krausově kakaové operaci psát.
A o chvíli později premiér hned zaútočí na MF DNES a Lidové noviny, že jsou stranickými listy ODS, a vyzve noviny, aby přiznaly barvu. Na rozdíl od mnoha vyhýbavých politiků tyto noviny skutečně barvu přiznat mohou.
Jaká je tedy barva MF DNES? Naši čtenáři to dobře vědí, ale pro premiéra Paroubka bude asi nezbytné to zopakovat: Není to ani oranžová barva ČSSD, ani modrá barva ODS. Není to ani lidovecká černá a už vůbec ne barva rudá. Barvou MF DNES je barva svobodné společnosti, ochrany soukromého majetku a volného trhu.
Je to barva společnosti, ve které platí určité zásady a zákony. Je to barva respektu k menšinám i k menšinovým názorům, barva slušného chování – a to jak obecně, tak v politice, barva společnosti, kde jsou úplatky nemorální. Je to barva samostatně myslících lidí, kterým nestačí sedět v hospodě a nadávat na poměry. Je to barva solidní země, kde se lidé nemusí bát chodit v noci po ulici a pouštět své děti do parku.
Je to tedy celé spektrum barev, nikoli pouze jediná. Jednotlivé barvy jsou možná vhodné pro politické strany, avšak Mladá fronta DNES jednobarevná nikdy nebude.
Nebude také nikdy listem, který zavírá oči nad podivným chováním politiků, ať jsou pravicoví nebo levicoví, ať je sponzoruje mrtvý Maďar nebo neumějí říci, kde vzali na byt. A už vůbec nebude novinami, které by se nechaly od své práce odradit řečmi politiků.
Když se něco nelíbí Jiřímu Paroubkovi, mluví o stranickém listu ODS. Pokud nějaké články vadí Mirku Topolánkovi, označuje naše noviny za levicové. Pokud tak i nadále budou mluvit oba, je to celkem dobrá vizitka.
Premiér Paroubek samozřejmě není tak prostoduchý, aby si myslel, že mu tato laciná finta vyjde. Nevěří, že by si lidé řekli: Podivné přátelství politika ČSSD s podvodníkem je v pořádku a za všechno zlé mohou nepřátelsky naladěné noviny. Od Jiřího Paroubka je to daleko spíše jen zemanovská řeč, která má před volbami zvednout bojovou morálku jeho spolustraníků. Něco jako motivační proslov trenéra před důležitým hokejovým utkáním, kdy se v kabině také objeví řada siláckých výroků.
Tak je třeba Paroubkova slova brát a jako taková mu je lze v podstatě odpustit. Kdyby to totiž nebyl motivační projev a premiér by takové účelové triky zamýšlel opravdu vážně, bylo by to velmi smutné. Nejen pro ČSSD, ale pro celou zemi, které teď Paroubek se svou stranou vládne.
Premiér by se měl raději starat o to, aby jeho strana plnila, co slíbila. Měl by se pustit do potírání korupce, protože "Čisté ruce" jaksi vymizely. Měl by se věnovat stavu vědy a školství, protože "Společnost vzdělání" u nás taky zatím nepanuje.
A měl by se také starat o snížení nezaměstnanosti, když teď slibuje "Jistotu a prosperitu". K tomu všemu by také nebylo na škodu pořádně zlepšit politickou kulturu. Bude to užitečnější než útoky na noviny.
