A zájem o poněkud morbidní půlhodinovou prohlídku byl obrovský.
Kromě velké smuteční síně s osobitým osvětlením si ve filmu zahrály i dvě staré pece, které stojí přímo pod ní.
"Používaly se do roku 1995 a topilo se v nich koksem, což bylo hodně náročné," prozradila průvodkyně Ludmila Zlámalíková z pardubické Správy hřbitovů, zatímco návštěvníkům předváděla, jak zaměstnanci krematoria spouští katafalk z obřadní síně.
"Mám z toho trochu stísněný pocit. Trochu hodně. Ale je fajn to vidět. Film s Rudolfem Hrušínským byl totiž nezapomenutelný," konstatovala Jaroslava Hrubá, která na den otevřených dveří dorazila z Hradce Králové.
Kromě prostor, z nichž ve filmu doslova mrazilo, nechali zaměstnanci krematoria diváky nahlédnout i do míst, kde se uchovávají těla nebo kam pozůstalí nosí květiny.
Tečkou byla prohlídka nově přistavěné budovy se dvěma moderními plynovými pecemi.
"Jedna pec spálí osm až deset těl denně. Vozí je k nám i z jiných měst. Žár spálí všechno, včetně třeba zlata. Zůstávají jen například endoprotézy, které se pak ekologicky likvidují," uvedla Zlámalíková a ukázala návštěvníkům urnu s pořadovým číslem 302 228: "Tolik lidí tyto pece už spálily."
Prozradila také, jaké jsou v pohřebnictví nové trendy.
"Někteří lidé si z popela svých příbuzných nechávají zpracovávat různé skleněné předměty, třeba medailonky nebo vázičky. Dělá to tak zhruba polovina z nich," uvedla zaměstnankyně krematoria.
