FOTOGRAFIE ZVĚTŠÍTE KLIKNUTÍM
(autoři snímků: Sky Service plus a Petr Beránek)
Dvě letadla, šestadvacet mužů a sedm žen stepovalo na ranveji letiště Dlouhá Lhota v Příbrami už od časného rána, první pokus o hromadný seskok byl naplánovaný na jedenáctou hodinu. "To dáme," neslo se letištěm, kde se sešla parašutistická elita.
Odhodlání pokořit rekord bylo o to silnější, že už se jeden neúspěšný pokus uskutečnil. "V září v Prostějově ale nepřálo našim plánům počasí. Tři dny jsme čekali na vhodné podmínky a když konečně na jeden den přišly, zaskočilo nás to tak, že jsme museli narychlo improvizovat. Navíc jsme si tehdy nastavili vysokou laťku: padesátičlennou formaci. A zkoordinovat padesát lidí ve vzduchu je přeci jen docela problém," vysvětluje jeden z účastníků seskoku, Zbyněk Živný.
"Tentokrát jsme to proto vzali 'odspoda' - minimální počet lidí ke zdolání rekordu z roku 1999 se odvozuje procentuálně - tehdy se podařila třicetičlenná sestava, nyní to musí být o deset procent víc. Třiatřicet skokanů je tedy přesně tolik, kolik potřebujeme," doplňuje zkušený parašutista.
Problém u podobných sportovních výzev je, že o úspěchu rozhoduje nejen připravenost týmu, ale také štěstí a hlavně počasí. A to letištním borcům ani trochu nepřálo. Teploty pár stupňů nad nulou, silný vítr a mohutná oblačnost. Vtipy o jinovatce a zamrzlých brýlích vůbec nebyly od věci.
První seskok se uskutečnil krátce před polednem, následovalo ale zklamání. I když se mraky rozestoupily a parašutisté měli sestavu, ve které má každý svoje pevné místo, do detailu nazkoušenou, formaci se vytvořit nepovedlo. "Letadla ve čtyřech tisících metrech letěla příliš daleko od sebe a pár lidí z druhé skupiny nestihlo doletět k těm z první," vysvětloval situaci hlavní organizátor seskoku, Jan Klapka alias Gejza.
Naděje ale umírá poslední, a tak se všech třiatřicet paragánů vrhlo po necelých dvou hodinách do vzduchu znovu. Přidali na výšce - vyskakovalo se ze čtyř a půl kilometru, piloti tentokrát sesynchronizovali lety tak, že skupiny vyskakovaly podle plánu a všechno vypadalo dokonale.
Tentokrát ovšem nepřálo pro změnu počasí. "Za takových podmínek, jaké dnes panují, se těžko skáče i jednotlivcům, natož třem desítkám lidí, kteří se k sobě musí dostat během pár desítek sekund a o úspěchu rozhodují centimetry," krčili rameny viditelně zmožení parašutisté.
V plánu byly tři pokusy, nicméně povětrnostní podmínky se zhoršily tak, že další seskok by se už pohyboval doslova na hranici bezpečnosti. Nakonec ale zvítězila vůle: Přece to nevzdáme? Jdeme do toho!" zavelel "Gejza" a třiatřicet statečných znovu obléklo kombinézy. A vyšlo to.
Jak se dělá rekord
Akrobatický parašutismus vypadá z výšky jako vcelku pohodová záležitost. Nasadíte padák, vyskočíte, plujete si vzduchem, postupně pochytáte kamarády za "šosy" a je to. Realita samozřejmě vypadá jinak. Náročná je už samotná koordinace skupin ve vzduchu.
"Za volného pádu letíte rychlostí kolem dvou set kilometrů v hodině a na to, abyste se poskládali do nacvičené formace, máte zhruba padesát sekund, záleží na výšce, ze které se skáče. U rekordně velkých sestav se navíc přidávají i technické problémy: do jednoho letadla se vejde jen omezený počet lidí, takže se skáče ze dvou i více zároveň a jak to celé dopadne záleží i na šikovnosti pilotů a správném načasování výsadek. Stačí malé zaváhání a je po šanci," vysvětluje "mozek" celé akce, jeden z nejzkušenějších českých parašutistů Jan Klapka, kterému se další husarský kousek podařil na stejném místě už loni, s devatenáctičlenným dívčím týmem.
Parašutistům skákajícím uzavřené formace nicméně ztěžuje práci ještě jeden důležitý fakt: musí ji postavit přesně tak, jak si ji navrhli a nazkoušeli na zemi. "Porota, která rozhoduje o platnosti rekordu, dostane nákres, ve kterém je zanesené, kdo bude na kterém místě a jestli "souseda" drží za ruku či za nohu. Průběh pádu se natáčí na kamery, takže je každá odchylka a chyba vidět. Když si parašutisté omylem prohodí místo nebo se vzájemně uchopí jinak, než bylo dohodnuté, pokus je považován za neplatný," upřesňuje Klapka, který proto po celý den piloval s parašutisty sestavu i takzvaně na suchu, přímo na ranveji. Podívejte se jak.
