Miroslav Kalousek využil rezignace, jak jen to bylo možné. Všechna obvinění označil za lživá, sebe sama glorifikoval jako toho, kdo třímá prapor slušnosti.
Tím napadl i pana Grosse, když nepřímo řekl: Premiér má větší finanční potíže, vyšší funkci, ale přesto se jí drží.
Prostor pro Stanislava Grosse se opět zužuje. Buď své rodinné finanční poměry dokáže vysvětlit, nebo bude čelit otázce, proč zůstává v úřadě.
Těžko můžeme označit za náhodu, že takřka současně s panem Kalouskem vystoupil Zdeněk Škromach, Grossův vyzývatel na nadcházejícím stranickém sjezdu. Vyslovil se pro oddělení funkcí předsedy ČSSD a premiéra. Předsedou by měl být on sám za to, že nechá pana Grosse doživořit ve vládním úřadě.
Kroky Miroslava Kalouska jsou však tak radikální, že je sporné, zda by se s takovým kompromisem spokojil. Mimo pochybnost však zůstává vzkaz delegátům velikonočního sjezdu ČSSD – po postní dohodě čeká předseda křesťanských demokratů i velikonoční obětinu beránka. A Zdeněk Škromach se ujímá role řezníka s chutí a fortelem.
Bez ohledu na průhledný politický obsah má však Kalouskovo gesto pozitivní význam. V zemi, kde jsou všichni zvyklí držet se křesla, dokud z něho nejsou násilím odstraněni, se otevírá prostor pro civilizovanější chování. Politik, jehož důvěryhodnost je značně otřesena, se vzdává funkce, aby mohl své jméno očistit.
V menším to pan Kalousek už jednou udělal, když ho Cyril Svoboda nařkl z machinací na ministerstvu obrany. Nejenže na něm pak vymohl omluvu, ale zvítězil nad ním i ve stranických volbách. Pan Kalousek prostě ze zkušenosti ví, že mravnost se občas vyplácí.
