Na stole vedle postele ve vězení má Pavel Opočenský položenou knihu Lidská skvrna. Americký spisovatel Philip Roth v ní vypráví příběh stárnoucího profesora, jehož smyslem života se stane seznámení s mnohem mladší ženou.
Symbolické čtení u muže, jehož do vězení přivedla nezkrotitelná vášeň k "lolitkám".
"Roth je můj oblíbený spisovatel," vysvětluje sochař, který si ve věznici Všehrdy u Chomutova odpykává šestiletý trest za zneužívání nezletilých dívek. "Tady ve vězení máte čas o všem přemýšlet. Prošel jsem sebereflexí. Vím, že jsem udělal chybu a trest si zasloužím."
Co říká tomu, že poslanci teď chtějí povolit sex už od čtrnácti let místo dnešních patnácti? "To muselo přijít, vždyť po tom volali sexuologové. Ale mě by se to stejně netýkalo, měl jsem holky i pod čtrnáct."
Dvakrát měsíčně na vycházku
V severočeském vězení se mezitím stal oblíbencem. Všichni mají vysokého sochaře rádi. Třeba dozorci kvůli tomu, že je bezproblémový a vzorně se chová. Oslovují ho "pane Opočenský". Oplátkou za chování má každé dva týdny v sobotu povolenou čtyřhodinovou vycházku. Přesně od 13 do 17 hodin.
"Tady před věznicí je autobusová zastávka, takže jezdím do pět kilometrů vzdáleného Chomutova. Projdu se po městě, zajdu do kavárny," vypráví. Na úplně první vycházku se dostal loni v říjnu, tedy až po dvaadvaceti měsících za vysokými betonovými zdmi.
Oblíbený je i u ostatních vězňů. Je s nimi v dramatickém kroužku, hrají divadlo. Internetové stránky věznice dokonce zdobí fotografie z vánoční besídky, kde Opočenský hraje představení Vizionář od Cimrmanů.
"Chceme se přihlásit do celostátní soutěže vězeňských dramatických kroužků," plánuje sochař. Přitom zpočátku se vztahů se spoluvězni bál. "Když jsem šel na oběd, křičeli na mě z oken, že budu hulit. Později jsem pochopil, že to tady hulákají na každého," směje se.
Rádi ho mají i coby učně dvouletého oboru strojírenská výroba. Ve škole má samé jedničky, vyznamenání. A mistr v dílnách si zase pochvaluje jeho zručnost. "Vždyť jsem se v sedmnácti letech vyučil pasířem, to je podobné řemeslo."
Mimo jiné právě tady při soustružničení vznikl svatební dar - brož z bronzu. Loni v květnu ho dal novomanželce Julii. Na svatbu tehdy dostal jeden den volna.
Svatební brož byla prvním dílem, ve věznici Opočenský pokračuje ve své umělecké tvorbě. Dělá tu dřevěné sochy, šperky a jakési pohyblivé hlavolamy. Inspirace věznicí je patrná na první pohled: samé mřížky a přepážky.
Vzácnější dřevo jako materiál (třeba mahagon) a též nástroje na opracování mu do Všehrd vozí čtyřiadvacetiletá manželka. "Navštěvuji ho jednou za čtrnáct dní. Máme nárok na jeden a půl hodiny v návštěvní místnosti," říká Julie.
Nervozita vrcholí: Pustí mě?
Z věznice zase vozí domů už hotové výrobky a šperky. Sochař jich tak doposud udělal 150. Manželka je nechala všechny nafotit a vydala katalog. Až se Opočenský vrátí na svobodu, hodlá z vězeňských modelů uspořádat zvláštní výstavu.
"Pavel Opočenský použil materiál, který našel ve vězení. Syrově nevzhledný kus překližky. Zdá se až fatální, že další nápady se vynořují a jsou realizovány za zdmi, kde je omezena svoboda pohybu, nikoli ducha," napsala do katalogu kurátorka výstav Daniela Krechlová.
Na přelomu dubna a května vyprší Opočenskému polovina z šestiletého trestu. Chystá se proto požádat o podmíněné propuštění za dobré chování.
"Snažím se, abych neměl žádný problém. Vidím na klucích, kteří také žádali, co mě čeká. Jak se to blíží, jste čím dál víc nervózní, koušete si nehty a pořád přemýšlíte: Pustí mě?"
