Nyní lze předpokládat vývoj událostí, který povede k rozpadu unie. Jörg Haider vystoupí z kapucínské krypty a ostře odsoudí normu EN 600 jako vyhovující pouze bruselským byrokratům. Nepřímo ho v tom patrně podpoří i někteří představitelé nečlenských států.
Václav Klaus se svěří tisku, že "my přeci musíme mít vlastní, vlastní, tedy hlavu, a ne se řídit hlavou eurokratů". Naopak Václav Havel se nechá slyšet, že jemu osobně i celé jeho rodině norma EN 600 plně vyhovuje, a její kritiky označí za lidi, kteří si léčí "své vlastní docela malé nacionalistické komplexy".
Mnohem bouřlivější bude reakce ve Francii. S poukazem na bezpečnost svých žen zavede okamžitou vízovou povinnost pro všechny německé muže. Británie bude jen o vlas liberálnější - němečtí muži musí na hranicích prokázat, zda odpovídají normě EN 600. Bude následovat obvyklé oboustranné vypovězení velvyslanců.
Prestižní studie prokáže, že normě EN 600 neodpovídá dokonce o třicet procent víc Francouzů a Angličanů než Němců, Belgičan dokonce nevyhovuje ani jediný, když nepočítáme belgické obří králíky. Autor normy EN 600, Annemarie Roche-Steinmasellová, spáchá sebevraždu a zanechá dojemný dopis na rozloučenou, v němž přizná, že ji v profesi ovlivnily osobní zkušenosti. Majestát smrti spor na okamžik utiší.
Však jen do chvíle, kdy vyjde najevo, že novou studii financovala CDU. Ta odpoví útokem: má k dispozici fakta, že první studii o německých mužích si objednal francouzský koncern Condoméria. Nenávist, bohatě živená tiskem, vzplane nanovo. Romano Prodi se pokusí vše urovnat zavedením normy EN 300. Tu však vlády členských států označí za "nejhrubší urážku" a vyzvou Prodiho, aby této normy využíval sám.
Den nato všechny země vypovědí maastrichtskou smlouvu. Na hranicích se objeví ostnaté dráty a zákopy. Kvůli ochraně.
