Na kovové palandě s igelitkou pod hlavou. Noc redaktorky mezi bezdomovci

  18:21aktualizováno  18:21
Teplá sprcha, jídlo a postel k přenocování. Noclehárny poskytují za několik desítek korun útočiště lidem bez domova. Komfort nečekejte, za to spoustu zajímavých životních příběhů ano. Jak to v noclehárně pro bezdomovce vypadá a jaké typy lidí zde potkáte, na vlastní kůži poznala i redaktorka iDNES.cz.

Noclehárna má dvě oddělené části – 10 lůžek pro ženy a 32 pro muže (9. prosince 2018). | foto:  Petr Kozlík, MAFRA

Je krátce po šesté večer, několik stupňů nad nulou a já zvoním u domu v pražském Karlíně. Po výstupu do schodů se dostávám do úzké křivolaké chodby. Přede mnou stojí asi sedm mužů s batohy a čekají na registraci. Jsou tu zřejmě častými hosty – každý z nich odevzdá sociální pracovnici 40 korun, většina ještě prohodí vtip, a fronta se rychle krátí.

Jelikož se chystám spát v noclehárně poprvé, absolvuji s pracovnicí pohovor. Jak jsem se do své životní situace dostala? Jak dlouho žiji na ulici? Mám nějaké příjmy? Mám se na koho obrátit? To jsou jen některé z otázek, kterými mne zahrnuje.

Fotogalerie

Období před Vánocemi má kromě možných mrazů i své výhody, přibližuje sociální pracovnice. Jelikož firmy pořádají večírky, dávají často zbytky občerstvení do potravinové banky. Nocující v Arcidiecézní charitě Praha si například mohou dát k večeři hovězí na houbách nebo kuřecí plátek. 

„Na lodi Hermés jsou tolerantnější, ale u nás se pít nesmí,“ přibližuje dále pracovnice pravidla noclehárny. Radí mi, abych si hlídala své věci - ideálně na nich spala. Po zaplacení 40 korun dostanu čisté povlečení, ručník a jedno z lůžek v ženské noclehárně.

Testy na tuberkulózu za stravenku

Vystoupám do prvního patra. Nalevo jsou dveře pro muže. Já se vydám doprava a dostanu se do místnosti s kovovou palandou s gumou potaženými matracemi, dvěma plechovými skříňkami, menším stolem a dvěma židlemi. Na pravé straně je malá kuchyňka – jednovařič, lednice, varná konvice a desítky talířů a hrnků. Právě horní postel je na dnešní noc moje.

Redaktorka iDNES.cz šla do noclehárny inkognito - s vědomím několika zaměstnanců. V reportáži proto byla pozměněna jména jednotlivých klientek.

Hned po příchodu mě přivítá bodrá čtyřicátnice Markéta. Zrovna si vaří večeři a nadšeně mě představuje ostatním spolunocležnicím – postarší krátkovlasé šedesátnici Hance a přibližně pětatřicetileté Gábině. „Nezapomeň si pořídit zámek na skříňku,“ radí mi Markéta. Místnost představuje rozcestník mezi záchodem, koupelnou, balkonem a pokojem pro dalších osm žen. Místo mi okamžitě připomene hostel. V kuchyni visí nástěnka. Dozvídám se, kde hledat psychickou i materiální pomoc, kde si můžu nechat vyprat i že když si nechám zdarma provést testy na turberkulózu, dostanu stravenku v hodnotě 100 korun.

Lepší než v tramvaji

Příběhy Markéty i Hany jsou podobné - obě mají špatnou zkušenost s muži. „Stačí, když tě vykopne z bytu. A je jedno, jestli ti je sto nebo osmnáct,“ vypráví Hanka, zatímco kouříme na balkóně a pozorujeme projíždějící vlaky. Přidává se i Markéta. Potom, co se rozvedla s manželem, odstěhovala se z východních Čech za prací do Prahy. „Nechtěla jsem ho potkávat,“ vysvětluje. „A pak se to střídalo – chvíli práce, chvíli na ulici. Pořád dokola,“ popisuje.

Noclehárna má dvě oddělené části – 10 lůžek pro ženy a 32 pro muže. Ubytovat se lidé mohou od 18 do 20 hodin, nově příchozí už od 17. Večerka je ve 22:00, budíček v šest ráno. Do 7. hodiny musí být klienti pryč. 

Přes den mohou do denního centra. Tam si kromě tepla mohou dopřát i polévku či kávu. 

Klienti mohou zpravidla zůstat 15 nocí v měsíci. 

Obě ženy se znají už mnoho let. V současnosti chodí Markéta s Hankou a dalšími ženami z noclehárny každé ráno zametat ulice. Vstávají proto vždy ve čtyři hodiny. „Když je sníh, tak ještě dřív,“ dodává Hanka a radí mi, kde mohu strávit den. Doporučují mi komunitní centrum na Florenci. V tom je možné si vyprat, najíst se, ale třeba i navlékat korálky či malovat. „A je to tam lepší než v tramvaji. Je tam teplo a nepotkáš revizora,“ dodává Hanka.

V kuchyňce mne další spolubydlící Katka ponouká, ať si dolů dojdu pro jídlo. Při polykání své porce mne šokuje, že žena rozhodně nevypadající na svých 38 let má už tři děti a jedno vnouče. „Máma mi říkala, že si tím zkazím život. A měla pravdu,“ říká žena, jež první dceru porodila už v osmnácti. Dvě mladší děti žijí u její matky na Moravě a Katka se je snaží vídat aspoň na svátky. „Tenhle rok to ale asi nevyjde, je to prostě moc daleko,“ dodává.

Už skoro dva měsíce pracuje v koloniálu. Práci získala přes agenturu, a tak doufá, že by jí právě tento způsob mohl zajistit ubytovnu. Všechny jiné jsou totiž podle Katky plné. Jelikož mohou ženy v noclehárně zůstat jen ambulantně, hledání stálého ubytování spojuje všechny z nich.

Oholil jsi se? dohlíží máma na padesátníka

Vyruší nás zaklepání na dveře. Po chvilce čekání je otevře rázný, přibližně padesátiletý muž. „Mámo? Máš krém?“ zavolá. Z druhé místnosti se zvedne Eva a nezapomene se syna zeptat, zda by si nedal klobásu a jestli se ráno oholil.

Eva je Slovenka, původem z Maďarska. Už několik let je v důchodu, přivydělává si prodejem Nového prostoru. Sní o tom, že se jednou se svými syny přestěhuje do ubytovny. Všichni tři v současnosti bydlí na té samé noclehárně a šetří. „Oni pracují, ale všechno mi musí odevzdat. Já jim pak dávám na jídlo a na co chtějí,“ vysvětluje.

Arcidiecézní charita Praha

Pomáhá lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci nebo na okraji společnosti. Poskytuje sociální a zdravotní služby v 10 střediscích v Praze a Středočeském kraji. Jejím zřizovatelem je pražské Arcibiskupství. 

Pro lidi bez domova Charita v Praze zřídila Azylový dům sv. Tereza, jehož součástí je i noclehárna, nízkoprahové denní centrum, terénní program a poradna. Ve Staré Boleslavi pak  nizkoprahové centrum.

A co ji přivedlo do noclehárny? Její synové prý odjeli pracovat do Holandska, k práci dostali i ubytování. Eva za nimi později přijela na návštěvu. Synové však o ubytování přišli – práce jim sice zůstala, ale platit nájem v Holandsku si dovolit nemohli. Snažili se proto bydlet, jak se dalo. Do Prahy přijeli poté, co přišli o všechny věci i peníze. A když začal mladší ze synů pít, Eva se rozhodla na syny dohlédnout a přestěhovala se za nimi z Košic. 

Několik dní strávila v ubytovně na Smíchově, jednu noc na lodi Hermés. „Bylo to příšerný, mezi takovými lidmi jsem ještě nikdy nebyla,“ popisuje, zatímco sedí v teplém pokoji s vysokými stropy. „Tam nebyly takový světla jako tady,“ říká a ukazuje na kulaté světlo u stropu. „Tam byly takový s dráty,“ popisuje.

Alkohol tě zahřeje. Proto umrzneš

Z místnosti pro osm žen se ozývají hlasy. Pokoj měří několik metrů, po obou stranách jsou kovové palandy, mezi nimi plechové skříňky. U postelí dřevěné židle. Oblečení je pověšené všude, kde je to jen trochu možné. „Chlastat v zimě na ulici je šílenství,“ horlivě vysvětluje rudovlasá postarší žena. Jako jediná tady má zkušenosti se spaním venku v zimě.

Vždy však měla spacák. „Nikdy jsem nechlastala, a to jsem na ulici trávila spoustu času,“ dodává. „Alkohol tě zahřeje, a právě proto pak umrzneš,“ vysvětluje. Sama se prý setkala s několika lidmi, které postihl podobný osud. 

Noclehárny v Praze provozují i další organizace. Celkem je tuto zimu k dispozici okolo 1 200 lůžek.

Jsem překvapená, jak přátelské k sobě všechny obyvatelky noclehárny jsou. Svěřuji se se svým postřehem Evě. „No ještě abychom nebyly. Musíme si pomáhat a držet při sobě. Když už se k nám svět tak nechová,“ zakončuje Eva. 

Překvapivě měkká postel

Je téměř deset hodin večer a většina žen už dávno spí, protože vstávají brzy. Já šplhám na horní lůžko palandy. „Deset hodin! Přijdu za pět minut,“ zahlásí do pokoje sociální pracovnice. Svoje slovo dodrží a za pět minut se vrací. V pokoji je pak až do rána tma.

Postel je překvapivě měkká. Zatímco místnostmi rezonuje chrápání, já ležím na své igelitce se svými věcmi a snažím se zapomenout vše, co jsem slyšela o štěnicích. Čas od času se spolunocležnice zachichotá, sem tam někdo při cestě na záchod bouchne dveřmi. Po chvíli ale usínám a budí mě až sociální pracovnice s tím, že už je šest ráno. Většina žen už je několik hodin v práci. 

Autor:

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Otroku, pošli výplatu. České studentky si našly na internetu novou obživu

ilustrační snímek

Bohatí cizinci začali díky sociálním sítím využívat nečekaných služeb českých vysokoškolaček. Nejde přitom o žádnou...

Kdyby každý plul jako Greta, zničí přírodu víc než letadla, tvrdí mořeplavec

Rudolf Krautschneider

Švédská aktivistka Greta Thunbergová se vydává z Velké Británie do New Yorku na jachtě, aby ostatním demonstrovala...

Slováci se baví. Trapas tiskové mluvčí vyústil ve zrušení celého odboru

SLOVÁCI SE BAVÍ: Slovenské ministerstvo kultury svérázně vyřešilo trapas své...

Slovenské ministerstvo kultury svérázně vyřešilo trapas své zaměstnankyně Barbory Palovičové z minulého měsíce. Tisková...

Do Španělska uprchlíky nepovezeme, vzkázali aktivisté z lodi Open Arms

Loď se 147 africkými migranty čekala v mezinárodních vodách asi 50 kilometrů od...

Humanitární loď Open Arms, která se 107 migranty na palubě kotví přes dva týdny u italského ostrova Lampedusa, odmítla...

Veřejná omluva. Čeští turisté podstoupili na Bali očistnou ceremonii

ČEŠI ZNEUCTILI CHRÁM: Český turistický pár při návštěvě chrámu svaté místo...

Obyvatele ostrova Bali pobouřilo video, které dokládá, že český turistický pár při návštěvě chrámu svaté místo...

Další z rubriky

Stavba D35 zničí silnice v okolí, cena oprav se odhaduje na dvě miliardy

Začátek stavby další etapy dálnice D35 z Časů do Ostrova

Chystaná stavba dvou úseků dálnice D35 z Opatovic nad Labem do Ostrova bude znamenat obrovskou zátěž pro silnice i pro...

Limit doplatků na léky pro invalidní důchodce se sníží na 500 korun

Ilustrační snímek

Ochranný limit doplatků na léky na recept pro invalidní důchodce 3. stupně bude od příštího roku stejný jako pro...

Dress code ve vedru tolik neplatí, šortky už mohou obléknout i v bankách

ilustrační snímek

Hlavně pohodlí. Už ani velké firmy nebo banky v Česku nelpí ve vedru na kravatě, povoleny jsou leckde i šortky. Ženy...

Najdete na iDNES.cz