Kávu si dáme. Dvě černé a jednu s mlékem. Pepa pro něj odskotačí do lednice.
Nejsme u známých na návštěvě, ale v dětském domově – bytě pro nanejvýš šest dětí, u nichž se střídá pět dospělých, tet a strejdů.
Čiperný hostitel se narodil do kojeneckého ústavu. Už vystřídal šest zařízení, nikde nevydržel dlouho. S biologickou rodinou se viděl jen párkrát a vždycky se z toho dlouho vzpamatovával. „Když k nám přišel, byl téměř nezvladatelný. Nečekaně přicházely záchvaty hněvu a řevu, nebyl k utišení. Ne že bychom se jich zbavili úplně, ale už se objevují zřídka,“ prohodí polohlasem vychovatel Petr Dušek, strejda, který má zrovna službu.
Děti si můžou vybrat, co budou chtít jíst. Vychovatelé zdejší děti totiž posílají i na větší týdenní nákupy. Ať se učí, co je potřeba.
