ČTĚTE TAKÉ:
ODS a ČSSD slíbily řešení patu do dvou týdnů
Ano, pokud předpokládáme, že šéfové stran jsou automaty, které hrají šachovou partii. Pokud tomu tak není, byla trapná historie k smrti odsouzeného jednání nevyhnutelná. Mirek Topolánek si nemohl sednout za stůl s mužem, který obvinil občanské demokraty z únorového puče a chystal se napadnout výsledky voleb.
A Jiří Paroubek měl nedůvěru k člověku, jehož pověřil čestný předseda ODS, vedlejším povoláním prezident, aby sestavil vládu, aniž ho týral nějakými podmínkami.
Oba vůdcové stran se chovali logicky. Paroubek předstíral, že vítězem voleb je on. Topolánek zas dělal, jako by sestavit vládu s pouhými sty hlasy spolu se zelenými a KDU-ČSL byla nejsnazší věc na světě. Dva měsíce strávili snahou najít slabinu v týmu protivníka a stmelit vlastní řady.
Paroubek přišel s aférou Ploc, kterého prý chtěl někdo ze zelených podplatit. Naopak Martin Bursík zveřejnil SMS, kterými lákal blízký Paroubkův poradce jeho lidi. Na druhou stranu podle kuloárových informací oťukávali poslanci ODS i komunisty - byť se zavázali uzlem smrti, že s nimi nebudou nijak spolupracovat.
Otevřeně se bojovalo o Sněmovnu. Zprvu se zdálo, že vítězí Paroubek - trojkoalice nezískala ani sto hlasů pro podporu Miroslavy Němcové. Jenže nepříliš důstojná praxe, kdy premiér kontroloval volební lístky svých poslanců, vítězství zhatila. Tím spíš, že se neodvážil postavit do další volby svého kandidáta proti kandidátovi trojkoalice.
Oba vůdcové měnili taktiku ze dne na den, přicházeli s novými návrhy, i když museli vědět, že jsou to mrtvě narozené děti. Do nudy kouřových signálů zazněl jen vtip tria Topolánek, Kalousek, Bursík. Pánové přinesli soupeřům jako vládní program - slib ČSSD, který dala občanům. Socialisté byli zaskočeni, ale pak si uvědomili, jak je jejich pozice silná, a odmítli uznat prohru.
Nyní tedy usednou (opravdu?) Paroubek a Topolánek spolu. Po dvou měsících zákopové války už vědí, že ani jeden neudělá školáckou chybu a že boj nikam nevede.
Jenže jejich stanoviska nejsou o nic blíž a jejich sympatie o nic vřelejší než pět minut po volbách. Navzdory jedné reklamě Češi k moři jezdí, politici nejspíš ještě dlouho nepojedou.
