Syn amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho se narodil počátkem srpna před padesáti šesti lety. Ani ne dva dny po porodu však zemřel. Na svět totiž přišel o pět týdnů dřív a nepřežil kvůli komplikacím spojeným s nedostatečně vyvinutými plícemi.
Smrt malého Patricka Kennedyho tehdy odstartovala mohutný výzkum, díky kterému dnes přežívají i předčasně narozené děti o mnoho týdnů dřív, či dokonce s hmotností pod 500 gramů.
V Česku se ročně předčasně narodí přes osm a půl tisíce dětí a meziročně jich přibývá. Příčinou jsou často infekce, stále vyšší věk rodiček a mnohočetná těhotenství, při kterých se častěji děti rodí předčasně. Více dvojčat a trojčat souvisí podle lékařů i s metodou umělého oplodnění IVF (mimotělní oplodnění vajíčka), protože se ženám zaváděla v jednom cyklu i tři embrya najednou.
V posledních čtyřech letech se daří počty nedonošených dětí mírně snižovat. Podle lékařů to opět souvisí s umělým oplodněním. Před pěti lety bylo totiž schváleno, že při umělém oplodnění pojišťovna ženě uhradí ne tři, ale čtyři cykly umělého oplodnění, pokud se zavádí vždy jen jedno embryo.
„Po zavedení této změny se nám podařilo snížit vícečetná těhotenství na úroveň, která u nás byla před deseti lety,“ říká předseda Sekce asistované reprodukce ČLS JEP David Rumpík.
Významnou roli však v posledních letech má podle lékařů hlavně posouvání těhotenství do stále vyššího věku. Podle statistik byla hranice průměrného věku rodičky 30 let prolomena okolo roku 2010.
Imitace dělohy
Za předčasně narozené děti se považují ty, které přijdou na svět před 37. týdnem těhotenství (z celkových 40 týdnů). Pomyslná hranice životaschopnosti novorozence je pak okolo 24. týdne těhotenství, odkdy se nedonošené děti zachraňují.
Pokoje pro předčasně narozené děti se osvědčily, nově vznikne i poradna |
Zatímco v minulosti se předčasně narození balili do ovčí kůže či pokládali do nádoby s peřím, aby se udržela jejich tělesná teplota, dnes existují sofistikované inkubátory, které automaticky regulují teplotu dle potřeby dítěte, udržují správnou vlhkost, jsou bariérou proti hluku, světlu a hlavně infekcím. Teplo, ticho a tma jsou pak základní atributy, které je třeba splnit, aby mělo dítě už od začátku dobré podmínky pro další vývoj.
Dnešní moderní inkubátory dokážou vysoké nároky na péči o nedonošené děti velmi dobře splnit, základem je imitovat co nejvíc prostředí dělohy. Vlhkost uvnitř inkubátoru bývá u nejmenších dětí běžně 80- i 90procentní, teplota u nejvíce nedonošených dětí může být až 35 stupňů.
„Imitovat prostředí dělohy pomáhají pomůcky jako třeba pelíšek nebo hnízdo. Jsou ze speciálního měkkého materiálu a tvarem připomínají právě děložní lůžko. Dítě v něm má oporu, cítí se bezpečně a může zaujmout správnou polohu. Preferuje se embryonální poloha se skrčenýma nohama a kolínky přitaženými k bříšku,“ vysvětluje lékař Marek Kučera z Jednotky intenzivní a resuscitační péče pro novorozence FN Brno, kde se loni starali o více než 600 nezralých novorozenců.
Extrémně nedonošené děti
Šance na přežití dítěte, které při narození váží méně než půl kila, je asi 25 procent. Dle týdne těhotenství je u dětí narozených po 25. týdnu naděje až 85procentní.
Existuje však ještě jakási „šedá zóna“ – období mezi 22. a 25. týdnem těhotenství, kdy lékaři mohou rozhodnout, zda dítě budou zachraňovat. U takto extrémně nedonošených dětí mohou totiž hrozit trvalé následky, a to zejména pokud trpí více obtížemi najednou.
Šanci na život má dnes i čtvrtkilový novorozenec, říká neonatolog |
„Můžeme se rozhodnout ve smyslu neposkytnutí či ukončení péče, pokud je porod dříve než ve 24. týdnu těhotenství, pokud jsou dopředu známé přidružené komplikující faktory a pokud je stav novorozence natolik špatný, že máme jistotu o nepříznivé prognóze, nebo když se dítě narodí s vadou neslučitelnou se životem, například závažnou vrozenou vadou mozku,“ popisuje Kučera. Do rozhodování lékaři zapojují i rodiče.
Předkové dávali děti do peří a foukali jim do nosu
O možnostech, jak zajistit dýchání novorozenců, se rozepsal už dávno před naším letopočtem starověký řecký lékař Hippokrates. O foukání do nosu dětí, které po narození nekřičí, se zase zmiňuje Talmud, Bible popisuje první resuscitace.
O důležitosti udržet u nedonošených dětí tělesnou teplotu se pak vědělo už ve středověku, kdy se miminka balila třeba do ovčí kůže nebo se novorozenci pokládali do nádoby s peřím.
První jednoduše vyhřívané inkubátory se začaly vytvářet už od 18. století.
Zlomem ve vývoji neonatologie bylo však úmrtí Patricka Kennedyho v roce 1963, který se narodil předčasně a zemřel na dechovou nedostatečnost. Tato událost vedla k následnému intenzivnímu zkoumání, jakým lékem by se dalo pomoci.
Od 90. let 20. století pak lékaři hovoří o takzvané surfaktantové éře, jejíž název je odvozen od léku Surfaktantu, jímž se léčí právě syndrom dechové nedostatečnosti. Sufraktant brání kolapsu plicních sklípků nedovyvinutých plic nedonošených dětí.
