Obrázky potrhaných a zkrvavených dětí jsou natolik srdcervoucí, že vzedmou vášně a diskuse. Zarytí pejskaři však vždy tvrdí, že za psa může jeho majitel, a dnešní trestní postih takovou odpovědnost kryje.
Protipejskaři zase poukazují na příklad z jiných zemí. Ve Švédsku či v Bavorsku či v Maďarsku je chov takzvaných nebezpečných plemen psů (v jejich čele je pitbulteriér) zakázán či velmi omezen. Ve Francii, Belgii nebo Británii velmi zpřísnili pravidla.
Při pohledu na smutné statistiky lidí, kteří zemřeli po tom, co na ně skočil pes, se u nás ukazuje, že nejčastějšími vrahy jsou němečtí ovčáci, kteří se jinak mezi bojová plemena nepočítají. Pitbulteriéři a podobné rasy jsou hned za nimi. Smutné prvenství německých ovčáků může spočívat prostě v tom, že jsou u nás nejčastějším plemenem.
Řeší něco zákazy?
Otázkou však zůstává, zda zákazy a příkazy něco řeší. Zda to není jen další regulace. Aby se poslanec blýskl, lidé zatleskali a úředníci měli další zbytečnou práci. Nikdo snad nepochybuje o tom, že by měli občané skládat zkoušky z řízení motorového vozidla. Předtím musí povinně zaplatit nákladný kurz. Podobné to je, chcete-li si pořídit zbraň. Musíte prokázat základní předpoklady k tomu, že ji nezneužijete. I když přesto někteří pistolníci někoho zabijí a z mnoha legálních řidičů se stanou piráti, neznamená to, že jsou zkoušky zbytečné.
V případě psů, zejména těch velkých a hrozivě vypadajících, kteří jsou dnes v módě, je situace jiná. Je to s nimi asi tak, jako kdyby bylo běžně tolerováno, když motoristé pro zábavu najíždějí do jezdců na přechodech. Nebo že pistolníci jen tak střílejí nad hlavami školním dětem. Takové chování by jistě každý každý normální člověk považoval za poněkud nepřimeřené.
Velcí psi skákají na cyklisty, slintají miminkům do kočárku a hrozivě vrčí na výrostky. Bez vodítka, bez košíku. Z dvousetmetrové dálky haleká jejich páníček na oběť vystrašenou k smrti: "Nebojte se, Black je hodnej, ten by neublížil ani kuřeti. A hlavně ho nedrážděte!"
Když se asertivnější chodec ohradí, páníček se urazí a má ho za sprostého nelidu. Podobně většina kolemjdoucích. Též policie, zejména ta obecní. Číhá na špatně zaparkovaná auta. Agresivní psy a jejich nedbalé majitele nekárá, natož aby je pokutovala. Málokdy podnikne něco proti psům útěkářům, kteří se prohánějí bez dozoru po ulicích, kde se stanou jedinými pány. Do chvíle, než někoho pokoušou.
Návrh poslance Tejce je jistě námětem pro seriózní diskusi. Vzhledem k tomu, do jaké míry neomalení majitelé jakýchkoli psů terorizují své okolí, měl by být na řadě až jako druhý. Než totiž vydáme nová nařízení a zákony, měli bychom dbát o dodržování stávajících.
Obce teď vydávají vyhlášky, které mají zakázat pití alkoholu na některých prostranstvích. Proč? Protože se tam scházejí mazavkové, kteří obtěžují spořádané občany. Kdyby byla policie důsledná a využila svých pravomocí, žádné omezení by nebylo nutné. Podobně je tomu se zabavováním aut silničním pirátům, kteří ostentativně kašlou na předpisy. Kdyby byli nejen pokutováni, ale za hrubé přestupky-zločiny odsouzeni, jako prevence by to patrně stačilo.
Svět není dokonalé místo k životu. Vždycky se může stát, že zlý a špatně vychovaný čokl někoho zabije. Nemáte a nikdy nebudete mít záruku, že na vás nezaútočí agresivní ožrala. Ani že budete v bezpečí před lotry silnic. Nejlepší obranou je však dodržovat pravidla slušného chování a ty, kteří se jim protiví, přivést k pořádku.
Otrlí halamové, kteří se domnívají, že jejich psisku patří svět, jsou na každém rohu dokladem toho, jak u nás smysl pro práva druhého člověka a policie selhávají.
