Nic takového nebylo mým záměrem a v celém fejetonu, který se vysmál španělským umělcům okresního formátu a drobátko se ušklíbl nad snoby, nebylo zlých úmyslů. Jeho reakci ostatně chápu spíš jako sympatický čin gentlemana než jako kejhání potrefeného ódéesáka.
Ale přesto, pane starosto, bych z toho nedělal zase takovou vědu!
Vždyť je úplně jasné, že skutečným viníkem té kolize je čísi prastarý nápad učinit celou populaci gramotnou. Ani tady bych nikoho nepodezíral ze zlého úmyslu, a přece: naučit číst všechny lidi je věc stejně pošetilá, jako kdybyste nabídli slonovi po krmení sadu párátek. Rozumíte? Prostě je nebude schopen použít. Říká se tomu sekundární negramotnost a jde o to, že dokázat přečíst jednotlivá slova ještě zdaleka neznamená pochopit, co ta slova sdělují.
Dnešní doba je slovy a informacemi nacpaná jak odpolední šalina… a návodů, jak je vstřebávat, se zoufale nedostává. Proto jeden rád poskytnu: je nezbytně nutné vnímat a posuzovat nejen samotnou literu textu, ale též jeho dikci, místo, kde se objeví, dobu, v níž vznikl, a v neposlední řadě i to, co víme o autorovi.
Já jsem spisovatel a životopisný odkaz pod každým z mých okýnek na to doslovně upozorňuje. Mou rolí v novinách (či na webu) není přinášet objektivní informace. Vytvořil jsem postavu Milionáře, bohatého a poněkud misogynsky založeného náfuky, a už ani pro mě samotného není úplně snadné říct, kdo má ty nešťastné výroky na svědomí; řekl jsem to já, nebo spíše můj Milionář? Vždyť si nemůžeme být tak docela jisti ani tím, který z těch dvou se vám teď omlouvá… Takový je svět, v němž žijeme, a já bych obecně doporučil nesnažit se rozeznat, co je "tvrdá realita" a co už fikce. Není to totiž možné!
Konkrétně noviny posouvají a zkreslují "reálnost" věcí a lidí, o kterých píšou, dnes a denně. V případě takzvaně seriózních tiskovin k tomu dochází bezděčně: z nedostatku času a přesných informací, z nepochopení souvislostí nebo odlišného nastavení mysli. V bulváru a v Zápisníku milionáře se tak děje záměrně. To, že pracuji s nadsázkou, pochopí každý čtenář, který si dokáže spočítat, zda mohou roztřesené hýždě tančícího Jose Leona opravdu "opustit" svého pána, nebo ne.
Fejeton o souboru Fantasía Espaňol četlo několik tisíc lidí. Sto padesát z nich možná ví, jak vypadá manželka tuřanského starosty. Pokud se mi čirou náhodou podařilo vystihnout něco z jejího zjevu či povahy, pobavili se tito lidé nejspíš lépe než ostatní. Pro mne - a zbývajících 98 % čtenářů - jde o fiktivní postavu na úrovni Shakespearových windsorských paniček.
Á propos; víte, pane starosto, proč se ta hra jmenuje Veselé paničky windsorské? Protože název "Veselé paničky z nějakého spíše menšího města ležícího západně od Londýna" by nám ve skutečnosti neřekl o nic víc a nevešel by se na plakát.
Pojmy jako "Tuřany" nebo i ten nešťastný "rypák první dámy" jsou zkrátka instrumenty literární. Pudr, který se sype "z rypáku", odvede lepší práci než pudr, který by pouze padal "z obličeje". Závěrem bych ještě rád přiznal, že v původní verzi toho textu měl být "znesvěcen" Nový Lískovec. Během oprav jsem sáhl po kratších a zvukomalebnějších Tuřanech, které mi přišly na mysl i proto, že tam žije má sestra. Často tam jezdím a mám to místo rád.
. KDO JE MARTIN REINERMartin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih a v letošním roce vyjde jeho nový román Lucka a já. Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry. Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval. Více se dozvíte na adrese www.martinreiner.cz. |
