Proč jste dal přednost ministerstvu zahraničí a rozhodl se nezůstat na obraně?
Byl jsem na obraně nejdéle ze všech ministrů po roce 1989. Byla tam spousta náročné práce, do toho se dramaticky proměnila bezpečnostní situace. Ty čtyři roky byly nesmírně intenzivní a náročné. Teď byla dobrá chvíle, abych to předal a resort obrany získal další dynamiku. Nesnil jsem o novém resortu, ale přišla nová příležitost, která mě láká.
O hnutí SPD jste řekl už v den voleb, že politika strachu, nenávisti, a hnutí, které hovoří otevřeně o tom, že bychom měli vystoupit z Evropské unie, je pro vás nepřijatelné. Proč ANO intenzivně spolupracuje s SPD, a také s komunisty?
Proč tak intenzivně? To je nepřesné, ale slyším to a čtu všude kolem sebe. Po volbách bylo třeba ustavit Sněmovnu. Kdybychom nezvolili orgány Sněmovny, vláda Bohuslava Sobotky by nemohla podat demisi a jediná forma, jak pat odblokovat, byla spolupráce na tomto poli. Ale odmítám, že to je hlasovací stroj.
S podporou vládě od těchto dvou stran nepočítáte?
Ne. Ale to bylo opakovaně řečeno. Scénářů je několik, probíhají jednání, ale nepředbíhejme.
Máte jasno, jestli byste chtěl setrvávat ve vládě, která by vládla díky podpoře nebo toleranci od KSČM a SPD?
Podpora nebo tolerance je velký rozdíl. Jde o to, jaká by byla cena. Pokud by cenou byly kroky, které by měly zpochybňovat naše dlouhodobé směřování, tak to by pro mě přijatelné nebylo.
V lednu se odehraje i prezidentská volba. O vás se v této souvislosti také mluvilo. Nelitujete, že nekandidujete, když si v ANO někteří lidé mysleli, že byste mohl porazit i Miloše Zemana?
Nelituji toho. Neměl jsem ani tu ambici. Ten příběh vznikl při jednom rozhovoru pana předsedy a pak se to neustále přetřásalo. Ministr zahraničí, pokud jím budu rozumnou dobu, může udělat kus rozumné práce. Myslím, že se trošku nadsazuje prezidentská úloha.
Který z devíti kandidátů na prezidenta je vám nejbližší svými názory?
Nepovažuji se za velevýznamného, ale když z titulu své současné funkce dám někomu nějaké body, tak to asi není úplně fér k těm ostatním. Přiznám se, že to úplně detailně nesleduji, protože většinu těch lidí znám.
Byli jsme schopni žít se Zemanem vedle sebe
Tak jinak. Jaký je váš vztah s prezidentem Zemanem? Nemáte problém s jeho až příliš velkou příchylností k Rusku a k Číně?
S panem prezidentem jsem jako ministr obrany spolupracoval velice těsně.
Vídali jsme se pravidelně, a to i nad rámec setkání vrcholných ústavních činitelů. Pan prezident ví, že se v některých věcech neshodujeme. Nikdy mě za to nepeskoval, ani mi neříkal, že si to myslet nemám. Řeknu příklad sankcí vůči Rusku, on ví, co já si myslím. Já vím, co on si myslí. Byli jsme schopni žít vedle sebe.
Rozhovory se členy vlády |
Prezident Zeman dlouhodobě říká, že sankce vůči Rusku by měly být zrušeny. Vy jako ministr zahraničí budete prosazovat, že mají pokračovat, dokud Rusko neopustí anektovaný Krym?
Určitě se budu snažit maximálně, abychom drželi unijní stanovisko. Evropa by měla být jednotná. Sankce považuji za docela významné politické gesto. Je to daleko víc gesto než hospodářský nástroj. Je to jasný společný výraz toho, že demokratická Evropa neakceptuje anexi Krymu, že ji považuje za porušení mezinárodního práva. A to je daleko důležitější, při vší úctě k ekonomické výměně, jestli máme podíl zahraničního obchodu 1,7 nebo 1,8 procenta našeho exportu.
Do programového prohlášení vlády jste napsali, že vaším cílem je udržení směru polistopadového vývoje. Je v jeho intencích, jak se minulá vláda chovala k Číně, jak před ní poklekla na kolena?
Jestli narážíte na ten proslulý dopis, tak ten bych považoval za akt nadbytečný, který nebyl nutný v té situaci. S tím jsem měl jako ministr obrany i jako občan určitý problém. Přišlo mi to zbytečně okázalé.
Takže poklonkování Číně nebude?
Ne, ale nejde jen o Čínu. Jestli jsou v našem programovém prohlášení explicitně zmíněná lidská práva, kterými se naše ministerstvo bude zaobírat, a já myslím, že to patří k dobrým tradicím naší zahraniční politiky, tak to se neredukuje na Čínu. Všechny země chtějí s Čínou obchodovat. Není to něco, za co by měl být člověk trestán. Ale je třeba udržet symetrii toho partnerství, jakkoli ta země je obrovská, její ekonomický a lidský potenciál je mamutí ve srovnání s českým. To ale ještě neznamená, že Česká republika by měla úplně ztrácet tvář.
Česká republika nesouhlasí s přerozdělováním migrantů, dokonce na ni míří, nebo bude mířit žaloba od Evropské komise, protože nerespektujeme rozhodnutí o přerozdělení migrantů. Jak se budete snažit, aby Česká republika sankce odvrátila?
Dostali jsme se do situace, která není optimální, to je evidentní. Musím ale říci, že přerozdělování formou kvót je sociální inženýrství, které nepovažuji za cestu správným směrem. Když si srovnáte dikci představitelů unijních zemí, tak třeba Rakousko během dvou let dospělo do úplného vnímání tohoto tématu. Princip přerozdělování je špatný a teď se mi zdá, že Evropská komise nechce ztratit svou tvář, a proto tento spor dál existuje. Považuji za důležité, že kvóty prohlásil za špatný instrument Donald Tusk, stejně tak to, že si premiér Andrej Babiš dohodl schůzku s Jean-Claudem Junckerem. Budeme jednat.
Zatím naše země v rámci přerozdělení přijala dvanáct migrantů. Není to trochu málo na to, jaký je kolem toho povyk, a aby tady extremistická strana kvůli tomuto tématu dostala půl milionu hlasů ve volbách?
To, že se tady v některých politických kruzích začala hrát karta ohrožení, strachu, téměř nenávisti k některým barvám pleti, to je něco, co do České republiky 21. století nepatří. Nemůžeme se odstřihnout od zbytku světa a vytvořit tu národovecký skanzen, to není cesta správným směrem. Na druhou stranu přijmout tady nějakou hrstku lidí, abyste učinili Evropské unii za dost a o pár duší...
Jako to udělalo Slovensko.
Třeba. Někdo to může považovat za racionální, chytrou politiku, někdo za krok, který není úplně hodný následování. Nemyslím si, že Česká republika zvolila špatnou cestu, i když je složitější a trnitá. My jsme třeba poslali - myslím, že to bylo před rokem - airbus z vládní letky. Letěl pro nemocné děti. My jsme nabízeli, že jim tady poskytneme náročnou lékařskou péči. Dětí bylo zhruba deset. Nakonec lidí letělo zhruba sedmdesát nebo osmdesát, protože rodiny jsou velké. Někteří ti lidé rovnou z Letiště Václava Havla letěli do Německa. Někteří dorazili do nemocnice, ale po vyléčení, a to byla řada týdnů, zmizeli. Mísení ekonomických migrantů s těmi ve skutečné nouzi, z vybombardované vesnice, tomu skutečně ublížilo. My se bráníme tomu, že Evropa tohle všechno je schopna absorbovat. Evropa opravdu není Ježíš, ale někteří to tak líčí. Žádné číslo není konečné. Vezměte si Afriku. Má velký migrační potenciál a to je nezvládnutelné.
Co budeme dělat, když nás Evropa znovu přehlasuje, tentokrát ohledně stálého přerozdělovacího mechanismu?
Jestli narážíte na Dublin 4, tak povinné a kvótované přerozdělování je tam definováno jako v situaci krize, nikoli automaticky. Je třeba si vydiskutovat, co přesně se rozumí pod slovem krize. My mluvíme, a nejsme v tom sami, o potřebě důsledné ochrany schengenské hranice, důsledné evidence žadatelů o azyl, abychom znali jejich příběhy, minulost. To, co stále říkáme, že krizi je třeba řešit v místech, kde konflikty vznikají. Jsme velmi aktivní. Máme v řadě zemí policisty, vojáky. Podíleli se na porážce takzvaného Islámského státu v Iráku a Irák to kvituje.
Mají čeští vojáci zamířit na ochranu jižní hranice Libye?
Ne ne. To byla interpretace, která nebyla přesná. My jsme mluvili o tom, že když tam posíláme 220 milionů, což není úplně málo, tak jsme spíš uvažovali, že bychom tam měli někoho, kdo nám na místě bude schopen podat svědectví, jak jsou ty peníze použity.
Když jsme u Libye, zeptám se, zda máte nové informace o osudu Pavla Hrůzy, který byl spolu s dalšími cizinci unesen v roce 2015. Objevily se zprávy, že už nežije. Máte takovou informaci?
Nemáme ji. Zdaleka bych to nedefinoval takto explicitně. Nemáme ani pozitivní, ani negativní zprávu. Spolupracujeme také s Rakouskem a zdaleka jsme to nevzdali.
Pokud jde o dva české občany, pana Farkase a paní Všelichovou, kteří byli na více než šest let odsouzeni v Turecku za spolupráci s kurdskými milicemi, jaká bude další iniciativa, aby nestrávili kus života v tureckém vězení?
Je to složitý případ. V nedávných dnech jednal v Turecku jeden z mých náměstků, mimo jiné v této věci. Jsou různé varianty. Běží stále dovolání, které ale může trvat čtyři měsíce, šest, ale i více. Není vyloučeno, že se nám podaří vyjednat nějakou lepší variantu, ale bylo by to předčasné, kdybych o tom mluvil. Jednáme s tureckou stranou, která se nevyhýbá tomu jednání.
Ministerstva zahraničí se stěhování do vládní čtvrti netýká
Nevyděsilo vás, když premiér Babiš začal mluvit o nové vládní čtvrti? Že byste se musel stěhovat z Černínského paláce. Jistě by byl nějaký zájemce, kterému by se tato budova líbila...
To jsou ty informační zkratky. Této budovy se to netýká. Dozvěděl jsem se, že kdysi vznikla jako „trucstavba“ k Pražskému hradu. Jednoduchá odpověď: Ministerstva zahraničí se to netýká, je to památka.
Přesuneme se ještě zpět do světa. Hned po jmenování premiéra vznikl rozpor, co říká on a co prezident Zeman, který se přidal k iniciativě Donalda Trumpa uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele, v souladu s politikou Izraele. Zatímco premiér Babiš se kloní k názoru, který dosud zastávala česká vláda a evropská diplomacie a který je vstřícnější k Palestincům. Který z těch dvou názorů je vám bližší?
Politika se čím dál víc dělá emotivními prohlášeními, tak to prostě je. Otázka Jeruzaléma je složitá ne po desítky, ale po stovky let. Jeden tweet způsobil vichřici. Najednou všichni cítili potřebu se k tomu vyjádřit. Nemůžete 140, dnes 280 znaky se vyjádřit k něčemu takovému.
Jenže to napsal asi nejmocnější muž světa...
Nebagatelizuji to, ale Blízký východ je věc sama o sobě složitá, možná nejsložitější na světě. A Jeruzalém je toho všeho kvintesencí. Každý, kdo tam byl, ví, že to je hrozně složité. My držíme evropskou linii, podle rozdělení z roku 1967, a nechceme se vyčleňovat z unijního názoru. Na druhou stranu jak Izrael, tak Spojené státy, jsou našimi strategickými partnery. My nebudeme našim strategickým partnerům vystavovat nějaká vysvědčení. Nebudeme objednávat zítra stěhovací kamion.
Dá se tedy říci, že se český prezident trochu unáhlil v této věci?
Nechci známkovat pana prezidenta. Já jsem požádal o schůzku v novém roce. Nevím, jestli bude ještě do termínu hlasování o důvěře. Už když mě jmenoval ministrem, tak říkal, že na otázku Jeruzaléma si musíme sednout.
Rozhovor děláme ve čtvrtek, tedy v den, kdy Katalánci ve volbách rozhodují, zda uspějí strany, které chtějí plnou nezávislost na Španělsku. Když vyhrají a nezávislost definitivně vyhlásí, uzná Česká republika nezávislost Katalánska?
Česká republika, stejně jako každá racionálně uvažující evropská země, má zájem na tom, aby se země neštěpily. Španělsko je důležitý partner. Je to velká, významná evropská země. Její celistvost je přínosem pro evropskou politiku po všech stránkách. Nemůžeme někoho koučovat na dálku. Je to věc španělských občanů, uvidíme, jak se situace bude vyvíjet. Vidíme, že řada firem se z Katalánska začala stěhovat jinam. To je jeden aspekt. Druhá věc je, že takových případů se může objevit v Evropě celá řada. A jestli Evropa něco nepotřebuje, tak je to atomizace. Já sám za sebe bych byl velmi rád, kdyby Španělsko zůstalo celé, včetně prosperujícího, výkonného Katalánska.
Menšinová vláda bez důvěry je problém
Na závěr vás požádám, abyste trošku zafušoval do řemesla bývalému prognostikovi, dnes prezidentovi Zemanovi. Získá podle vás vláda důvěru na první pokus, nebo projdete napodruhé, nebo vůbec?
První kolo je neodhadnutelné. V tom druhém jsem optimista.
To znamená, že při prvním pokusu ji nedostane?
Ne. Možné je opravdu všechno.
Ale v druhém ano?
V druhém se domnívám, že ta šance je poměrně silná. Myslím si, že by to mělo být věcí odpovědnosti všech stran.
A to by už byla koaliční vláda?
To nedokážu říci. Může být i tolerovaná.
Vy byste chtěl, aby byla koaliční?
Podle toho s kým a za jakou cenu. Bianco šek se nedá vystavit.
Chtěl byste, aby se obnovila bývalá vládní koalice, ve které jste byl?
Podmínky jsou důležité. Byl bych rád, aby republika měla vládu s důvěrou. Samozřejmě je optimální, aby byla většinová s důvěrou, ale může být i menšinová s důvěrou, i taková vláda má smysl. Menšinová bez důvěry je problém.
Předčasné volby podle vás nebudou?
To se musíte zeptat těch stran, které by to asi postihlo. Já si kolikrát říkám, jestli existuje plán B u těch, kteří říkají neustále ne.
Tak o plánu B s předčasnými volbami mluví premiér, že kdyby neprošly dva pokusy o vládu, tak že by příští rok na podzim se senátními a komunálními byly znovu předčasné. To je jeho plán B.
Je to jedna z variant. Nemyslím si, že si to kdokoli přeje, včetně voličů. Abychom ty voliče nepřepínali… Buďme rádi, že k volbám chodí.
A stane se to, nebo nestane?
Myslím, že spousta stran se bude obávat, a to speciálně těch menších, že by to nemuselo dopadnout dobře. Nemyslím si, že v Poslanecké sněmovně bude bůhvíjaká vůle k předčasným volbám v dohledné době. Mohli bychom spekulovat, jaký ten plán B mají, protože říkat nám, tak tam dejte místo předsedy Babiše někoho jiného…
Třeba pana Stropnického jako premiéra…
To má také druhou větu, kterou říkají ti, kdo tu samou variantu nabízejí - ona to stejně bude nějaká figurka, kterou pan Babiš bude ovládat z dálky. Tak je to vážně míněný návrh? Není. Ty návrhy jsou jen jako. Jsou to deklaratorní tweety, ale podstatu to nemá. Je to hra na řešení. Skutečně si myslím, že minimálně dvě strany si ale předčasné volby zoufale nepřejí.
To jsou které?
Nechám to na inteligenci čtenářů.
Ty pětiprocentní?
Třeba.
