Marie Alžběta (1737-1740) Tři roky života
Jak bývalo v té době obvyklé, Marie Terezie si přála, aby byl jejím prvorozeným dítětem syn. Přání se nevyplnilo. Marie Terezie byla z narození dcery nešťastná, přesto si dítě rychle oblíbila. Marie Alžběta však zemřela v pouhých třech letech. Její smrt provázely bolestivé žaludeční křeče a zvracení.
Marie Anna Josefa (1738-1789) Komplex z hrbu
Ani po narození druhého dítěte se bouřlivé oslavy na počest následníka trůnu nekonaly, znovu se narodila dcera. Rodiče ji pojmenovali Marie Anna Josefa a říkali jí Marianna.
Nikdy se neprovdala. Možná i kvůli celoživotnímu pocitu zahanbení, který cítila kvůli hrbu na zádech. Byl pozůstatkem tuberkulózy páteře, kterou onemocněla v devatenácti letech. Hrb se snažila všemožně skrývat. Jenže o něm stejně věděla celá Evropa.
Marii Annu pohltilo umění – především tanec. A také věda. Zajímala ji hlavně botanika. Cizí jazyky však příliš neovládala a politické ambice neměla. Možná i proto si k druhé dceři Marie Terezie nikdy nenašla cestu. A Mariana matce pokusy o sblížení nijak neulehčovala.
Panovnice jí například svěřila vedení Ústavu šlechtičen v Praze. Marianna se však vymluvila na špatný zdravotní stav a Prahu nikdy nenavštívila. Blízko však měla Marianna k otci Františkovi I. Štěpánovi. Spojoval je především zájem o botaniku a zoologii.
Dožívala v Klagenfurtu, kde založila Alžbětinský klášter. Podle pověstí se Mariana začala zajímat hlouběji o duchovní rozměr života poté, co jí při návštěvě jednoho z klášterů upadla šála, která zakrývala hrb. Zaujalo ji, že žádná z jeptišek na pokřivenou páteř nezareagovala zhnuseně, jak byla Marianna zvyklá ze světské společnosti.
Marie Karolína (1740-1741) Jeden rok na světě
I třetím dítětem Marie Terezie byla dcera. Marie Karolína se dožila pouze jednoho roku, zemřela patrně na neštovice. Podle historiků příčina úmrtí stoprocentně potvrzena není.
Josef II. (1741-1790) Drzý a tvrdohlavý osvícenec
Sláva, je to kluk! Na počtvrté se to podařilo. Josef II. byl společně s Marií Antoinettou nejvýznamnějším a nejviditelnějším potomkem Marie Terezie.
Stal se císařem Svaté říše římské, králem uherským a králem českým, markrabětem moravským a arcivévodou rakouským. Bývá považován za jednu z nejvýraznějších postav osvícenství a za panovníka, který provedl klíčové změny.
Od mládí naplňoval matčinu představu o tom, jak se má následník trůnu chovat. Zajímal se o politiku, zákony a chod státu. Když mu bylo deset let, poohlížel se z vlastní iniciativy po vhodné nevěstě. Vybral si se svolením matky Isabellu Parmskou. Jenže mocenský sňatek brzy přerostl v lásku – alespoň ze strany Josefa. Isabella city nejspíš jen předstírala. Velmi blízko totiž měla k Josefově o rok mladší sestře Marii Kristině. Údajně spolu měly tříletý lesbický vztah.
V dopisech Isabella svojí švagrové například psala: „Tvrdili mi, že den začíná Bohem. Já ale začínám den myšlenkou na osobu, kterou miluji, protože na ni myslím neustále.“ Nebo: „Nemohu snést to doufání, zda mě uznáš jako osobu hodnou tvé lásky, nebo zda mě raději srazíš do řeky.“
Aby panovnická telenovela měla správnou tečku, Isabella následně zemřela po předčasném porodu, který zavinila epidemie neštovic. Josefovi se zhroutil svět. Druhou manželku Josefu Bavorskou si vzal jen proto, že ho k tomu matka donutila. A když jeho žena po dvou letech soužití zemřela – také kvůli epidemii neštovic – nepřišel panovník ani na pohřeb.
Moc dobře si uvědomoval, že je následníkem trůnu a bude mít ze všech sourozenců největší moc a choval se podle toho. Po smrti otce se v roce 1765 stal císařem Svaté říše římské a panoval po boku matky. Jejich společné vládnutí však zdaleka nebylo idylické.
Egoistický a tvrdohlavý Josef chtěl zemi okamžitě reformovat, jenže matka ho v plánech brzdila. „One-man show“ rozjel až po její smrti. Sérií pragmatických a utilitaristických reforem změnil život svých poddaných v monarchii k lepšímu. Do historie se zapsal postupným rušením diskriminace židů, uvolňováním cenzury nebo tolerančním patentem, kterým povolil protestantské i pravoslavné náboženství. Zrušil také nevolnictví a radikálně tím zefektivnil hospodářství.
Marie Kristýna (1742 - 1798) Zvýhodňovaná Mimi
Dnes by se jí možná říkalo protekční spratek. Pojmenovali ji Marie Kristýna a říkali jí Mimi. Narodila se v den pětadvacátých narozenin Marie Terezie a stala se matčinou oblíbenkyní. Matka považovala Mimi za štístko a neměřila jí stejným metrem jako ostatním dětem. Dokonce dovolila, aby se Mimi provdala z lásky. Směla to udělat jako jediná ze všech dětí Marie Terezie. Vzhledem k tehdejší sňatkové politice to byla nevídaná věc.
U matky byla Marie Kristýna na piedestalu, sourozenci ji naopak nesnášeli. Nejen kvůli protekci, ale i kvůli nadřazenému chování k poddaným.
Byla krásná, talentovaná a nádherně malovala. Do historie monarchie se zapsala také již zmiňovaným erotickým vztahem se svojí švagrovou Isabellou Parmskou.
Marie Alžběta (1743-1808) Nenáviděla svoji tvář
Snad aby dcer neměla panovnice málo, narodila se jí Marie Alžběta. Podobně jako její sestra Marianna zůstala až do konce života neprovdaná. A opět byl na vině tělesný nedostatek. Neštovice zjizvily půvabné Marii Alžbětě tvář. Zohavení bylo výrazné a kdysi nejkrásnější dcera Marie Terezie se po osobní tragédii uzavřela do sebe. Ke zvládnutí žalu si pomáhala jízlivým humorem a neustále vymýšlela vtípky či ironické poznámky.
Marii Terezii vadila přílišná „dětinskost“ dcery. O smíška v rodině však Marie Terezie nestála a s dcerou neměla ideální vztah. Napětí panovalo i mezi Marií a jejím bratrem Josefem. Po matčině smrti se Marie Alžběta stala abatyší Ústavu šlechtičen v rakouském Innsbrucku.
Karel Josef (1745-1761) Smrt v patnácti
Karel Josef se rychle stal nejoblíbenějším synem Marie Terezie, což vzhledem ke vztahu panovnice s tvrdohlavým Josefem II. nebylo zase tak těžké. Byl považován za učenlivého a inteligentního chlapce, který má před sebou velkou budoucnost. Jenže v patnácti letech onemocněl neštovicemi. Jeho stav se rychle zhoršoval a brzy chorobě podlehl.
Krátce před smrtí mu matka dojednala snoubenku. Měl si vzít Marii Ludoviku Španělskou, nepříliš hezkou dívku, která navíc měla padoucnici. Ale Bourboni jsou Bourboni! S Marií Ludovikou se pak musel oženit Karlův mladší bratr Leopold.
Marie Amálie (1746-1804) Popelka rodiny
V pořadí šestá dcera Marie Terezie dožívala v Praze a je pohřbena v chrámu svatého Víta. Marie Amálie byla ambiciózní. Od dětství se zajímala o politiku a chtěla do ní matce mluvit. A to se přísné Marii Terezii vůbec nezamlouvalo. Dceru donutila, aby si vzala hrubiána Ferdinanda Parmského. Svatbu z lásky Marii Amálii nedovolila a bavorského vévodu Karla Zweibrückera, kterého si dcera chtěla vzít, nekompromisně odmítla. Ústupek ve věcech sňatku panovnice udělala jen pro svou oblíbenou Mimi.
V Praze dožívala Marie Amálie proto, že nebyla vítána ve Vídni. Bratr Josef II. ji totiž nesnášel. Do Vídně se neodstěhovala ani po bratrově smrti.
Leopold II. (1747-1792) Básník a dobrý vládce
Leopold byl deváté dítě, ale teprve druhý syn, který se dožil vyššího věku. Historické prameny ho popisují jako „prokletého básníka“ a melancholika. Byl obézní, chodil neupravený, často se setkával s neurozenými lidmi a čerpal z jejich života inspiraci. „Mým cílem je učinit poddané šťastnými,“ říkal, když přebíral vládu v Toskánsku.
Z Toskánska udělal prototyp osvícené a pokrokové země. I on se stal významným reformistou, a po smrti Josefa II. také císařem římským, králem uherským a českým. Ale jenom na dva roky. I tak krátká doba vlády však stačila, aby ho lidé milovali víc než Josefa II.
Marie Karolína (1748) Zemřela po porodu
Marie Karolína se narodila jako mrtvé dítě.
Johana Gabriela (1750-1762) Tu rybu sníš!
Ve dvanácti letech dostala Johana Gabriela neštovice a podlehla jim. Stejně jako všechny děti panovnice byla odmalička umělecky talentovaná a svéhlavá.
Badatelé se zmiňují o jedné zajímavosti: Johana nenáviděla ryby, které se často podávaly na královských hostinách. Jenže přísná matka razila jasnou tezi. Co je na stole, to se také sní! Johana údajně při hostinách často zvracela.
Marie Josefa (1751-1767) Další oběť neštovic
Marie Josefa měla podobný osud jako její sestra Johana Gabriela. Marie Terezie navíc ztrácela cituplnost a ke svým později narozeným dětem se začala chovat jako k továrně na dynastii. Marii Josefu přehlížela, byla jen „kus“.
Jediným úkolem Marie Josefy bylo účelně se provdat. Matka jí vybrala Ferdinanda Neapolsko-Sicilského, který měl pověst násilníka a hrubiána. Dlouho to před ní tajila. Ke svatbě nakonec nedošlo. Marie Josefa zemřela při další vlně epidemie neštovic. Bylo jí šestnáct let.
Marie Karolína (1752-1814) Porazila matku v rození dětí
Ferdinanda Neapolsko-Sicilského si vzala až Marie Karolína, která v rodině měla přezdívku Charlotte. Mezi dětmi Marie Terezie byla poměrně významnou postavou. Dožila se nezvykle vysokého věku šedesáti dvou let. Jako Neapolsko-Sicilská královna se stala jednou z hlavních odpůrkyň postupu Napoleona Bonaparta.
Ferdinand miloval lov, v lesích trávil hodně času. Neměl daleko pro ránu a Marie Karolína na vlastní kůži poznala, co je to „italská domácnost“. V intimním životě to však manželům nejspíš klapalo, protože Marie Karolína předčila svou matku a porodila 18 dětí.
Ferdinand Karel (1754 -1806) Zakladatel rodu d´Este
V pořadí čtvrtý syn Marie Terezie měl od matky jasný úkol: Už v jeho dětství bylo dohodnuto, že si vezme modenskou princeznou Marii Beatricí Ricciardu d’Este.
Ferdinand Karel se tak stal zakladatelem pro budoucnost důležité vedlejší linie Habsbursko-Lotrinského rodu Rakouští-Este. Společně s Marií Beatricí pak žili v Miláně a byli u poddaných velmi oblíbeným vládnoucím párem.
Marie Antoinetta (1755 - 1793) Vyčistěte mi gilotinu!
Marie Antoinetta se narodila jako předposlední dítě Marie Terezie a její poslední dcera. Byla nejkrásnější a nejznámější. A také marnivá a extrovertní.
Jako čtrnáctiletá si v roce 1770 na příkaz matky musela vzít o rok staršího Ludvíka, aby utužila spojenectví Rakouska s Francií v těžkých dobách. O čtyři roky později nastoupil Ludvík XVI. na francouzský trůn.
„Doma“ to však ideální neměl. „Je ošklivý a tlustý,“ tvrdila o něm Marie Antoinetta. Uzavřený Ludvík komplikovanému vztahu moc nepomáhal. Choval se introvertně a tajemně, navíc nebyl schopen Marii Antoinettu kvůli sexuálním potížím uspokojit při svatební noci a ještě dlouho po ní. Problémy později lékaři vyřešili chirurgicky.
Francii finančně nezruinovala
Marie Antoinetta byla milovanou i nenáviděnou panovnicí. I když spíše to druhé. Trochu nespravedlivě je považována je za jednu z příčin bankrotu francouzské státní pokladny. Marie Antoinetta totiž milovala šperky, drahokamy a všechno, co se blyštilo. A samozřejmě zbožňovala drahé šaty, které si každé ráno vybírala z obrázkové knížečky. Francii však ničil především ekonomicky náročný kolonialismus, nikoliv šatník královny.
Zvláštností je, že elegantní Marie Antoinetta příliš neholdovala hygieně ani pořádku. A její dva mopsíci si ve Versailles dělali, co chtěli.
Občas jí bývá přisuzován slavný výrok „Ať jedí koláče“, kterým údajně reagovala na sdělení, že francouzský lid nemá už ani na chleba. Historikové však odmítají, že by něco takového prokazatelně Marie Antoinetta řekla. Výrok napsal spisovatel Jean Jaques Russeau v knize Vyznání (1767), kde papalášsky cynická slova vložil do úst „velké princezně“. V té době byla Marie Antoinetta ještě dítě. Pokud slova o koláčích někdo skutečně vyslovil a Russeau si je nevyfabuloval, pak je nejspíše pronesla sestra, nebo dokonce matka Marie Antoinetty.
I tak se věta o koláčích stala součástí propagandy revolucionářů a Marie Antoinetta symbolem nabubřelé monarchie. Dne 16. října 1793 ve 12:15 byla v Paříži na nynějším náměstí Svornosti popravena. Svého manžela Ludvíka přežila jen o devět měsíců. „Otřete mi tu gilotinu, ať si nezašpiním límeček,“ řekla na rozloučenou.
Maxmilián František (1756 - 1801) Poslední
Poslední dítě z ekipy Marie Terezie mělo předurčenou duchovní cestu. Maxmilián František byl kolínským arcibiskupem a velmistrem řádu německých rytířů. Zemřel ve 44 letech. Trápila ho otylost, deprese a měl problémy se srdcem.
