Tři jemu blízké ženy - sestra, přítelkyně a dlouholetá kamarádka - se už čtyři a půl týdne snaží přijít na to, proč David Lubina vraždil.
Všechny tři se smiřují s tím, že na něj budou čekat léta. MF DNES přináší Lubinův příběh jejich očima.
Výpovědi však potvrzují i další nezávislí svědci. Příběh naznačuje, že na Karlově náměstí v Praze 13. září střílel člověk, který byl v koncích.
Dluhy, s nimiž se vrátil z vězení, se vyšplhaly na 300 tisíc a úroky rostly dál. V poštovní schránce čekaly na Davida Lubinu den co den další exekuční výměry. Výplatu měl obstavenou ze dvou třetin. A v pondělí 12. září definitivně přišel o práci.
„Určitě se rozhodl něco vyloupit, jako to udělal před deseti lety. A tu ženu, kterou přepadl, si chtěl vzít jako rukojmí. Už jednou si dívku jako rukojmí vzal a neublížil jí,“ vysvětluje si tragické události z 13.září jeho sestra Michaela.
Tuto verzi nepřímo potvrzuje i dívka, které Lubina v parku na Karlově náměstí přiložil 13. září k boku pistoli.
„Nevím, nechci o tom spekulovat. Ale každopádně to přepadení nemělo loupežný ani sexuální charakter,“ řekla přepadená dívka MF DNES.
Očima prosila kolemjdoucí o pomoc. Odvahu našel Michal Velíšek, který procházel kolem s kočárkem. Lubina ho zastřelil.
„Byl zahnaný do kouta. Věděl, že to je konec a že se vrátí do vězení, kam už nikdy nechtěl. Jsem si jistá, že hlavní roli v tom sehrál alkohol,“ říká Lubinova přítelkyně, která nechce zveřejnit své jméno.
Doma vládla přísnost
Lubina byl potížista už jako dítě. „Jako malý byl hyperaktivní a děti na něj měly tendenci všechno svádět. Často říkaly, že to udělal Lubina, a on ani ve školce nebyl,“ říká jeho učitelka ze školky Marie Olišarová.
Že to v dětství nejspíš neměl lehké, píše se i v rozsudku, který Lubinu v roce 1996 poslal poprvé do vězení. MF DNES má dokument k dispozici.
„V místě bydliště byl obžalovaný opakovaně řešen pro drobné majetkové přestupky a za tyto přestupky byl také nepřiměřeně trestán svými rodiči,“ napsal o něm v roce 1996 soudce pražského městského soudu Dušan Paška.
Lubinova o osm let mladší sestra Michaela se však rodičů zastává. „Nejsou o nic přísnější než jiní. Vždycky za nimi můžeme přijít s jakýmkoli problémem a oni se nám snaží pomoci. Je ale pravda, že se o mě David v dětství hodně staral a vždycky, když jsem něco provedla a svedla to na něj, tak to na sebe vzal,“ vysvětluje Michaela.
Z bíle omítnutého venkovského domku v Hostouni na Kladensku se David Lubina vytratil v jedenadvaceti letech. To když ho soud poslal do vězení na osm a půl roku za to, že v roce 1995 vyloupil dva obchody a pak s maketou zbraně v ruce i dvě pošty.
Z první pošty v Lidicích si odnesl 24 477 korun. Z té druhé - v pražské Mikulově ulici - dalších několik set tisíc korun. Jednu z úřednic pošty si tehdy s sebou vzal jako rukojmí. Soudce dospěl k názoru, že i když dívce hrozil zbraní, nechtěl jí ublížit.
„Snažil se k ní chovat ohleduplně, když ji při útěku z pošty uklidňoval, že jí neublíží a že ji po uběhnutí krátké vzdálenosti propustí. To také udělal ve chvíli, kdy viděl, že by si bosá dívka mohla poranit nohy o čerstvě posekaný trávník,“ napsal soudce Paška.
Do vězení se nechtěl vrátit
Z vězení, kde strávil většinu svého mládí, se Lubina vrátil 6. ledna 2004.
„Byl hrozně šťastný, že to má za sebou, že je doma. Říkal, že už se tam nikdy nesmí vrátit. Rád se staral o mého malého syna,“ vzpomíná sestra Michaela.
Trest však pro něj ještě neskončil. Na další tři roky měl zakázanou Prahu, kde je jedna z pošt, které vyloupil. A navíc mu zbývalo zaplatit skoro dvě stě tisíc korun za část lupu, kterou u něj policisté při zatčení před lety nenašli.
„Říkal, že v tom s ním jela jeho tehdejší holka z Lidic, ale vzal všechno na sebe,“ říká Lubinova kamarádka Blanka Vozárová.
Vyučený zedník David Lubina si začal hledat práci, aby mohl splácet dluh. „Pomáhal mu s tím i náš starosta. Ale nedařilo se to. Všude chtěli čistý výpis z rejstříku trestů,“ vybavuje si tajemnice Obecního úřadu v Hostouni Šárka Hůlová.
Uspěl až v zakázané Praze. Loni v létě začal pracovat jako zedník ve stavební firmě Čermák a Hrachovec. Z práce jezdil vždycky rovnou domů, aby ho neodhalila policie.
„Z výplaty mu strhávali dvě třetiny. Doma měl dávat tátovi tři tisíce korun měsíčně na domácnost. Nic mu nezbývalo, takže přestal platit účty za telefon a v bance o desetitisíce přečerpal účet. Problémy se začaly hromadit,“ říká jeho sestra.
„Bral třeba víkendy, aby si přivydělal. Jenže mu peníze vždycky hned vzali. Neviděl východisko,“ přidává se Blanka Vozárová.
Incident v autobuse
Lubina si celou dobu na svobodě dával pozor na alkohol, a když šel do hospody, vypil nejvýše dvě piva. Věděl, že když přebere, nic si nepamatuje a může jednat zkratovitě.
Na svou zásadu zapomněl 9. června. To už týdny v poštovní schránce nacházel nové a nové exekuční výměry.
„V práci slavili narozeniny kolegy. Vypil prý několik panáků tvrdého alkoholu a do toho piva,“ vzpomíná Lubinova přítelkyně.
Oslava pro něj skončila v autobuse s číslem 253. Opilý Lubina v něm vytáhl plynovou pistoli a zamířil na sedící ženu. Kde zbraň vzal, nikdo neví.
„Vypadal dezorientovaný, jako by si spletl autobus,“ řekl MF DNES o incidentu Michael Tománek, který ho s dalšími přemohl.
Policisté Lubinu odvezli na psychiatrii. „Nenašli jsme žádnou poruchu. Ten člověk zkrátka jedná agresivně pod vlivem alkoholu,“ říká k tomu lékař, který je s případem obeznámený.
Na život rezignoval
“Když se vrátil, říkal, že si to vůbec nepamatuje. Pak úplně rezignoval. Dostal zákaz Prahy, a navíc policisté zjistili, že porušil ten předchozí. Věděl, že přijde o práci a ty dluhy nedokáže splatit,“ říká Lubinova přítelkyně.
Podobné vzpomínky má i Blanka Vozárová: „Jednou v létě jsme seděli a já mu vyprávěla o svých zážitcích z mládí. A on říká: Víš, já ti můžu vyprávět jen o vězení. Nikdy nebudu moct žít normálně, i kdybych vydělával sto tisíc měsíčně, stejně ty dluhy nesplatím.“
Události pak následovaly v rychlém sledu.
V pondělí 5. září začali policisté Lubinu stíhat za incident v autobuse a porušení zákazu Prahy. V pátek 9. září se to dozvěděl. V pondělí dostal v práci výpověď.
V úterý 13. září se do Prahy vypravil znovu. Už s opravdovou pistolí.
Chvíli postával před zlatnictvím v Praze 6, které chtěl nejspíše vyloupit. Pak se odpoledne už silně opilý objevil na Karlově náměstí. Kousek od místa, kde přepadl mladou ženu, kterou si chtěl vzít nejspíš jako rukojmí, je pošta a několik zlatnictví.
„Nechtěl tu dívku okrást ani jí ublížit, o tom jsem přesvědčená. A na Michala Velíška asi střílel proto, že už nevěděl, kudy kam,“ říká Lubinova přítelkyně.
Sama ho viděla den po vraždě. „Přijel za mnou, dívali jsme se spolu na zprávy. Ukazovali tam i kreslený obrázek Velíškova vraha. Vůbec mu to nebylo podobné.
Dívali jsme se spolu. Hladil mě po zádech a jeho ruka znervózněla. Pak řekl, že takhle vypadá třetina lidí. Jinak byl normální,“ říká přítelkyně.
Čtvrteční večer strávil s Blankou. V uších jí pořád zní jeho věta z toho večera. „Řekl mi: Víš, do průšvihu se dostaneš strašně snadno. Něco někomu prodáš a už v tom lítáš. Doteď nevím, co tím myslel,“ říká Blanka.
V pátek dopoledne, kdy se v rádiu poprvé ozvalo jeho jméno, David Lubina z domova zmizel. Policisté ho dopadli o osmnáct dní později.
